Na 25. listopad připadá Mezinárodní den proti násilí na ženách. Mnohé organizace a občanská sdružení se proto snaží prostřednictvím informačních kampaní upozorňovat veřejnost na závažnost problému, potřebu jeho řešení a též na možnosti prevence. Násilnému jednání může být vystavena (nejen) každá žena. Proto nebuďme lhostejní, nezavírejme před násilím oči.
Valné shromáždění OSN vyhlásilo 25. listopad Mezinárodním dnem proti násilí na ženách v prosinci roku 1999. Neoficiálně se tento den slavil už od 80. let 20. století a v naší republice jsme jej poprvé zaregistrovali v roce 1995 díky Koordinačnímu kruhu prevence násilí na ženách. V tento den (a dalších 16 akčních dní) jsou každý rok pořádány informační akce, které upozorňují na závažný problém násilí páchaného na ženách a dětech.
Organizace spojených národů definuje pojem násilí na ženách jako „činy schopné způsobit fyzické, sexuální nebo psychické poškození, ať již ve veřejném nebo soukromém životě.“ Mezi takové činy řadíme sexuální zneužívání, domácí násilí, obchod s ženami nebo jiné genderově podmíněné násilí.
Několik desítek žen v ČR je každý rok zavražděno v důsledku domácího násilí, stovky žen se stávají oběťmi stalkingu. K tomu, aby tato čísla nadále nevzrůstala a společnost měla povědomí o problematice násilí na ženách, mají sloužit informační kampaně. Právě kolem data 25. listopadu by mělo být jejich šíření v médiích ještě intenzivnější.
Po vstupu České republiky do EU jsme se připojili k modernímu chápání problémů spojených s násilím na ženách a jako republika bychom se měli proti jakékoli nespravedlnosti a násilí (nejen) na ženách snažit o to více vystupovat. Za tu dobu byla v ČR uzákoněna mnohá opatření, která znesnadňují obchodování se ženami, zpřísněn byl též trest za trestný čin znásilnění a širší podporu v zákoně má dnes také ochrana obětí domácího násilí, např. díky institutu vykázání.
Domácí násilí je takové chování, mezi blízkými osobami, kde jeden je v nadřazené pozici vůči druhému a opakovaně a dlouhodobě jej vystavuje útokům, které ho poškozují. Může jít o:
- fyzické násilí – sem patří škrcení, bití pěstí nebo dalšími předměty, facky, kopance,
- psychické násilí – ponižování, zesměšňování, zastrašování, nadávky, odepírání spánku nebo potravy, vydírání,
- sexuální násilí – znásilnění či nucení k sexu nebo k odmítaným sexuálním praktikám,
- ekonomické násilí – oběť musí pachatele prosit o peníze na jídlo a běžné potřeby, je jí omezován přístup k penězům (i jejím vlastním) a jsou jí kontrolovány výdaje,
- sociální izolace – jedná se o zakazování a zamezování kontaktu oběti s druhými lidmi, časté telefonáty, aby pachatel zjistil, kde se oběť zrovna nachází, nezdravá žárlivost ze strany pachatele domácího násilí.
Znaky domácího násilí
V každé domácnosti dojde čas od času k hádce nebo výměně názorů. Ještě to však neznamená, že jde o domácí násilí. Při domácím násilí totiž:
- Nejde o jednorázový konflikt, střety mezi pachatelem a obětí se dlouhodobě opakují.
- Pachatel a jeho oběť mají při domácím násilí rozdělené, nezaměnitelné role.
- Domácí násilí probíhá většinou za zavřenými dveřmi, svědky bývají často pouze děti.
- Období agrese se střídá s klidným obdobím, kdy pachatel oběti slibuje, že už jí nikdy neublíží a že se situace už nebude opakovat, omlouvá se jí za svou hrubost, ale své sliby nedodrží.
- Útoky se stupňují – nejprve dochází k jednorázovému napadání oběti, poté vše přechází k pravidelnému teroru a násilí.
Agresor
Je pachatel (nejen) domácího násilí a podle zkušeností odborníků všichni agresoři vykazují shodně jisté osobnostní znaky. Patří mezi ně:
- Pocit nedocenění, nízké sebevědomí.
- Agresor má tendence vinit ze svých problémů druhé.
- Věří, že oběť je mu beze zbytku podřízena.
- Je žárlivý.
- Zlehčuje situaci, často používá věty jako:“Stejně ti nikdo nebude věřit“, „Můžeš si za to sama, neměla jsi mě provokovat!“, „Ta modřina vypadá horší, než ve skutečnosti je!“, „Lže, zakopla a spadla ze schodů!“
Oběť
Také u obětí tohoto trestného činu zaznamenáváme obdobné pocity a způsoby chování.
- Trpí pocity viny, za situaci doma obviňuje sama sebe.
- Cítí se často sama, izolovaná, zmatená, bezmocná.
- Domácí násilí popírá, omlouvá pachatele trestného činu.
- Má pocit neřešitelnosti situace.
- Upřednostňuje potřeby druhých lidí nad těmi svými.
Od 1. ledna 2007 byl zaveden tzv. institut vykázání. Ten opravňuje policii vykázat pachatele domácího násilí z domu na 10 dní, aby nebyl v dosahu oběti a aby si tak oběť měla možnost zařídit základní věci a promyslet si, jak bude svou situaci řešit. Oběti jsou v tuto chvíli k dispozici lékař, psycholog nebo pracovníci krizového centra a azylového domu, kteří jí pomáhají zmapovat její možnosti, jak dále postupovat. Od roku 2009 je vykázání nově upraveno v zákoně 273/2008 Sb. o Policii České republiky.
Obětem domácího násilí v ČR pomáhá např. Bílý kruh bezpečí nebo Občanské sdružení Rosa. Toto občanské sdružení spolu s Krav Maga Global pořádá praktický seminář pro ženy, které se stávají nebo mohou stát terčem násilných útoků. Na semináři si ženy osvojí nejrůznější způsoby sebeobrany stejně jako techniky manipulace s pepřovým sprejem. Součástí akce bývá i workshop občanského sdružení Rosa, které se věnuje pomoci týraným ženám, dětem a prevenci násilí.
Oběť násilí může hledat také pomoc na internetových stránkách Dona linky nebo volat na telefonní číslo 251 511 313.
Muži proti násilí na ženách
Ve většině případů jsou pachateli násilí muži a jsou to také oni, kdo mají největší moc hrubé a násilné chování vůči ženám zastavit. Také z tohoto důvodu vznikl projekt Muži proti násilí, který se snaží na závažný problém upozorňovat a aktivně proti násilí vystupovat.
Pachateli často bývají ti, kteří kdysi byli ženám nejbližší. Podle výzkumu zadaného Asociací pracovníků intervenčních center ČR v roce 2015 je v České republice obětí domácího násilí každá šestá žena a každý dvaadvacátý muž. Necelých 50 % žen a téměř 40 % mužů přišlo někdy s domácím násilím do styku, ať už jako oběť, násilník, svědek či jako ten, kdo zaznamenal případ domácího násilí z doslechu. Čísla jsou to alarmující. Všichni bychom měli usilovat o to, aby se v naší společnosti o násilí na ženách (ale i mužích) začalo více hovořit a hlavně, abychom před ním nezavírali oči. Vše je jen na nás, tak nebuďme lhostejní k příběhům lidí kolem nás.
