Když jsem před lety psala tento článek, věřila jsem, že už nikdy doslova na vlastní kůži nepocítím tu bolest a hlavně bezmoc z toho, že se můj dávný společník, atopický ekzém opět přihlásil o slovo. Je to už skoro 8 let od doby, kdy jsem ho díky EFT terapii vyprovodila ze svého života. A můžete mi věřit, že se mi po něm opravdu nestýskalo.
Zdá se to jako lehce zvladatelný problém. Ten, kdo s atopickým ekzémem nemá vlastní zkušenost, si dost možná může myslet něco jako: No a co, tak si občas musíš promazat kůži. Jenže ono zdaleka nejde jen o tohle.
S ekzémem jsem svého času prožila téměř celý život. Už jako tříměsíční miminko nastoupil „v plné parádě“ a nevzdal se dlouhých 26 let.
Když trpí nejen tělo
Představte si, že vás dlouhé roky trápí nějaká nemoc a že ať děláte, co děláte, nedaří se vám ji dostat pod kontrolu. Vyzkoušela jsem tehdy snad úplně všechno, co bylo na trhu k dispozici, včetně všech možných babských rad, změny stravy, změny pracího prášku, mýdla a vlastně všeho, na co si vzpomenete… Do dneška mám obrovský přehled o mastičkách a krémech, které vám může doporučit kožní lékař. Jenže v mém případě bez většího efektu.
A když se s nějakým problémem potýkáte tak dlouho, postupně vám začnou docházet síly. Ačkoli je atopický ekzém na první pohled „jen“ nemocí kůže, tedy fyzického těla, má obrovské negativní dopady i na psychiku. Nejenom, že s ekzémem vypadáte ošklivě a ani vám samotným není příjemné, že to všichni vidí, ale taky zažíváte obrovské fyzické bolesti, které vám nedovolí ani spát, mnohokrát jsem kvůli ekzému plakala, protože ten boj byl tehdy opravdu téměř marný. A hlavně – podepíše se i na vaší psychické ne/pohodě.
Jedna velká bezmoc a zoufalství
Cítíte se hnusně, odporně, prašivě, bolí vás každý milimetr na těle a především máte za sebou x neúspěšných pokusů o vyléčení a i když už jste tisíckrát slyšeli od jiných: „Zkus tohle, to mi pomohlo“, vám to prostě ZASE nepomohlo a úlevu nepřineslo. Čím delší dobu to trvá, tím méně věříte tomu, že se někdy ekzému zbavíte. Už vás jen bolí tělo. A duše. Ta snad ještě víc. Cítíte bezmoc, vztek, bolest, zoufalství, … a máte pocit, že snad vylítnete z kůže. Krvácí a mokvají vám rány na těle, nemůžete spát, brečíte, stydíte se za to, jak vypadáte, …
Jak asi víte, po těch 26 letech trápení do mého života vstoupilo moje milované EFT a jen díky tomu se začaly věci hnout k lepšímu. Až jednoho krásného dne (a netrvalo to zase tak dlouho od první terapie) zmizel úplně a já byla šťastná a vděčná, že tahle šílená etapa je konečně za mnou.
Začátkem února letošního roku se v mém životě začalo odehrávat něco velmi náročného, těžkého, bolavého. Obrovský strach a stres, který si během pár dní vybral svou daň. Ano, atopický ekzém mi do života vstoupil podruhé. Nedivím se, protože tíha a náročnost situace, které čelím ještě s jinými problémy, se „musela“ někde projevit. Tělo je dokonalé. Vždycky se ozve, aby upozornilo na trápení a bolest, kterými prochází naše duše.
Nanovo pak začal kolotoč bezmoci a zoufalství. Že už je to ZASE tady. A co když zase bude trvat spoustu let než budu mít kůži opět zdravou. Troufám si tvrdit, že kdo tohle (nebo samozřejmě i jiné zdravotní problémy nezažil), nemůže asi úplně stoprocentně pochopit, jak ubíjející dokáže ekzém být.
Okamžitě jsem dostala žádanku k paní dermatoložce, která mi řekla: Vy už jste ekzém měla, viďte? Já jen zoufale přikývla a chtělo se mi brečet. Říkala: Mohly bychom zkusit mastičku xxx. Odpovídám: Tu už jsem měla a tehdy mi vůbec nepomohla. A jiná taky ne. A třetí taky ne, …
Ačkoli přiložené fotografie nejsou příliš kvalitní a ve skutečnosti moje kůže vypadala ještě mnohonásobně hůř než můžete vidět, chtěla jsem jen na pro představu ukázat, jak hlasitě začala moje duše „volat o pomoc“ a vybrala si k tomu – jak jinak – opět mou kůži. Zvlášť na posledních 4 fotkách je to vidět.
Domů jsem dostala asi 4 mastičky, krémy a antihistaminika na zklidnění kůže, abych mohla v noci spát. Ano, hádáte správně. Nepomohlo opět nic. Při další kontrole u paní doktorky jsem si už byla jistá, že pokud mi sama nenabídne léčbu kortikoidy, sama si o ni řeknu. Bylo mi jasné, že mám opět kůži ve stavu, který se bez pořádné „bomby“ v podobě kortikoidů zlepšovat nezačne. A já jsem zoufale potřebovala alespoň trochu úlevy.
Inu, dostala jsem mast s kortikoidy, ale po několika dnech jsem viděla jen mírné zlepšení. Vůbec ne takové, jaké bych po takové náloži očekávala, byť jsem si sama velmi dobře vědoma, že kortikoidy nejsou zrovna ideál pro zdraví.
Fotky i tento článek s vámi sdílím především proto, že je mezi vámi určitě mnoho těch, kteří řešíte něco podobného. Jednou už jsem se z ekzému dostala. A tak nějak cítím, že přijde moment, kdy opět budu muset povolat jiného pomocníka než jsou všechny ty mastičky, krémy, bylinky a vychytávky, které možná pomáhají, ale nejspíš někomu úplně jinému. Mně bohužel moc ne.
Je to zase proces. Cesta. Běh na delší trať. Cesta velmi bolavá a náročná. Ekzém mi zas a znova ukazuje, že ne všechno, co je vidět, má své příčiny na povrchu. Že je někdy potřeba jít do hloubky, do duše. Protože odpovědi i řešení bolesti a trápení se velmi často nacházejí právě tam. Pečovat o tělo je bezesporu důležité, ale pečovat o duši je potřeba minimálně stejně tak. Nepomáhají podpůrné produkty z venku, a tak kéž pomůže podpora zevnitř. V podobě EFT, až to půjde!
Chci věřit tomu, že třeba za pár týdnů napíšu pokračování tohoto článku jako zdokumentování mé cesty ke zdravější kůži a spokojenější duši. Chci věřit tomu, že třeba za pár týdnů napíšu pokračování tohoto článku jako zdokumentování mé cesty ke zdravější kůži a spokojenější duši. Jednou už jsem to s EFT zvládla. Kéž se to podaří i podruhé.
