V sobotu 4. prosince mi zemřela babička. Můj život tím dnem zvláštně potemněl.
Tento článek chci dnes věnovat jí a je to vůbec poprvé, co píšu nějaký text hlavně kvůli sobě než kvůli samotným čtenářům. Ráda bych si tu odložila některé momenty jako vzpomínku na člověka, který mi po celý můj život kráčel po boku.
Jak věřím, většina babiček hraje v životě svých vnoučat nezastupitelnou roli a je to taková ta laskavá, milující bytost, která často hladí, (zdravě) rozmazluje, chrání, která vždycky dbá na to, aby vám nic nechybělo.
Moje babička taková byla. S naprostou jistotou vím, že pro mě vždycky chtěla to nejlepší a přála si, aby se mi dařilo. Když se nedařilo, dělala všechno pro to, aby mě podpořila. Radou, úsměvem, milým slovem nebo financemi, když bylo třeba.
Pamatuju si…
Pamatuju si, jak – když byl děda ještě zdravý – za mnou jezdila a spolu jsme šly třeba nakupovat. Zastavily jsme se vždycky v cukrárně, kde nám koupila nějaký zákusek a pokaždé řekla: JSME JENOM JEDNOU NA SVĚTĚ! (Tak si přece tu dobrotu musíme dopřát!)
Pamatuju si, jak se vždycky zajímala o to, jestli se mi daří ve výkladech a terapiích, jestli jsou mí klienti spokojení a jestli jsem jim pomohla. A jak byla šťastná a vděčná, když jsem mohla odpovědět, že ano.
Pamatuju si, jak vždycky, když jsme spolu obědvaly, mně i sama sobě řekla: Dobrou chuť, Liduško! Dobrou chuť, Moničko! 🙂 Přála sama sobě, protože věděla, že můj děda, který je už čtyři rok po mozkové mrtvici, jí dobrou chuť nepopřeje. A tak si z toho vytvořila svůj vlastní rituál a pak od doby, kdy jsem se o ně o oba začala starat, přála jsem jí vždy k obědu já: „Dobrou chuť, Liduško!“, aby věděla, že je tu někdo, kdo na ni myslí a přeje si, aby si pochutnala. 🙂 Vždycky jsme se tomu obě usmály, ale jídlo pak bylo opravdu o poznání chutnější.
Pamatuju si, jak nádherně vždycky znělo, když mě oslovila MONIČKO! A vím, že tak krásně a láskyplně už mi to nikdo nikdy neřekne! Oslovovala mě zdrobněle, i když už jsem byla dávno dospělá, a přesto mě nikdy nenapadlo, že by to bylo nepatřičné nebo dětinské. V tom oslovení byla všechna její láska. Každý den si snažím vybavit nějaký moment, kdy mě tak oslovila. Do detailů. Hlas, tón i tu emoci. A pláču.
Pamatuju si, jak jsem za ní jako malá holka chodila do práce na vrátnici a nechala mě vyhlásit přes celou firmu (když už tam téměř nikdo nebyl), že má na vrátnici návštěvu. Pak jsme si spolu vždycky daly multivitamínový džus z automatu a chodily na obchůzky objektu se dvěma německými ovčáky. Pamatuju si to, i když je to už víc než 30 let zpátky.
Vždycky mi srazila dvě židle k sobě a přikryla mě dekou, abych si tam mohla odpoledne zdřímnout.
Pamatuju si, jak jsem u ní byla na prázdninách a společně jsme pracovaly na zahradě, zalívaly záhonky, plely, houpaly se na houpačce a povídaly si. Pamatuju si, jak jednou byla na návštěvě u své kamarádky, když najednou začalo pršet a bouřit a ona rychle na kole spěchala domů, abych se sama nebála bouřky. Našla mě doma, jak spokojeně spím a o žádné bouřce nemám ani ponětí. Ale starostlivě za mnou okamžitě jela.
Pamatuju si, jak pyšná byla, když jsem ji pozvala na svou promoci a ona pak pozorovala, jak slavnostně přebírám vysokoškolský diplom.
Pamatuju si, jak mi jako malé dezinfikovala rozbité koleno a říkala: Než se vdáš, tak se Ti to zahojí. A vždycky měla pravdu.
Pamatuju si, jak výborně vařila a pekla a vím, že ani v tomhle ji už nikdy nikdo nepřekoná.
Pamatuju si, jak jsme spolu jezdily na výlety, jakou měla starost, že se mi nedaří najít práci a vždycky se snažila něco vymyslet, navrhnout nějaké řešení.
Pamatuju si, jak mi v dětství vyprávěla pohádky, které si sama vymýšlela a kolikrát u toho vyprávění sama usnula a najednou povídala úplně o něčem jiném. 🙂
Pamatuju si, jak mi často opakovala, ať myslím na své zdraví a že prevence je vždycky lepší než když už zdravotní problémy nastanou.
Pamatuju si, jak mi říkala, ať se na svět usmívám, protože mi to moc sluší a taky, že každý, koho potkám, si zaslouží, abych ho pozdravila právě úsměvem. Od té doby se usmívám i na cizí lidi na ulici.
Pamatuju si, jak mi říkala: Kdo lítá vysoko, padá hluboko! a z toho jsem cítila, jak důležitá je pokora, ta, kterou většinu života nosila ve svém jméně.
Pamatuju si, jak jsem ji pár dní před ochodem domů pevně objala a ona řekla: Kdo už jinej by měl držet při sobě než my?! A pak jsme obě brečely…
Mám tisíce a miliony takových drobných i velkých vzpomínek. Chvil, které si s babičkou pamatuju a nikdy je nezapomenu.
Ne vždycky to bylo jednoduché. Zvlášť v posledním roce jsme spolu zažily hodně těžký a bolavý, ale intenzivní čas, kdy jsem o ni i o nemocného dědu pečovala a pomáhala jim se vším. Naučila jsem se během toho roku spoustu činností, které jsem do té doby neuměla a nikdy jsem je nedělala. Nebyl to jednoduchý rok. Znamenal totiž celodenní péči o mé dva blízké lidi, byl plný strachu, bolesti a bezmoci. Jsem ale na tomto místě nekonečně vděčná za to, že jsme spolu s babičkou tenhle čas prožily, i když nebyl jednoduchý, protože jsem jí aspoň mohla být nablízku. Skoro až do posledního okamžiku. Dělala jsem maximum, co jsem jen dokázala, aby pro ni tohle období bylo co nejjednodušší a nejkrásnější. Navzdory všem problémům a obrovským bolestem. Občas jsme se samozřejmě i pohádaly. Nezlob se na mě, babi, že mi někdy ujely nervy, bylo to vždycky jen z obrovské únavy. Na mojí a tvojí lásce to ale nic nemění. Nikdy na Tebe nezapomenu a věřím, že se mnou budeš stále. Protože ani dálka, která je teď mezi námi, na lásce nic nezmění.
Teď jsi pryč a já moc pláču. Vlastně vím, že už nikdy nebudu po nikom plakat tolik jako po Tobě! Byla jsi můj parťák pro život a i když ne vždycky jsme se usmívaly nebo měly stejný názor, láska a podpora vždycky převážily nad tím, co nás rozdělovalo. Nevím, jak to bez Tebe zvládnu, je mi z toho všeho smutno! Ale vím, že jsi (nejen) v mým srdci a životě zanechala stopu, která tam už navždycky zůstane. Vím, že už jsi potřebovala jít. Jsi pro mě ta nejlepší babička na světě!
Tolik bych toho chtěla říct! Tolik! To nejdůležitější se ale odehrálo mezi Tvým a mým srdcem. Tam to všechno máme, babi! 
Miluju tě!!! 
A děkuju, že jsi se mnou byla, že jsme spolu byly! Děkuju za to všechno mezi námi, protože LÁSKA byla, je a zůstane, ať už budeme kdekoli. Tak leť! Vím, že mě budeš jistit. 
Ať se má Tvá dušička už jen nádherně!
S láskou
Tvoje Monička
