Celý den jsem přemýšlela, jestli se v tomto článku mám věnovat tématu, které pro mnohé může být těžko uchopitelné a kterému možná už ze své podstaty neuvěří. Pokud je někdo extra racionální, může mít problém pochopit a uvěřit, že možná tam někde nad námi existuje někdo, kdo nám v životě může hodně pomoci, pokud mu to dovolíme. Chci dnes psát o andělech.
Anděl je entita, kterou v naší dimenzi nemůžeme vidět, nemůžeme se jí dotknout (existují ale i lidé, kteří anděly vidí, například Lorna Byrne, která o svých zkušenostech s anděly napsala již několik knih), ale můžeme je cítit. Všichni, ať už tomu věříme či nikoli, máme po svém boku anděla strážného. Ten je pouze náš a doprovází nás na každém kroku. Ani na vteřinu nás neopouští, chrání nás, podporuje a vede. Také v situacích, kdy se cítíme sami a zničení, je tento strážce nablízku. Vysílá k nám lásku, podporu, útěchu. A komunikuje.
Jak?
Andělská znamení
Byly doby, kdy jsem v anděly nevěřila, protože jsem je (kdoví proč) měla spojené se slovem Bůh. A z Boha, náboženství, kostelů a všeho, co si běžně s tímto pojmem spojujeme, jsem měla téměř celý život obrovskou fobii. A tak jsem ani andělům nedávala šanci. Pak se ke mně jednoho dne dostala kniha o andělech a o tom, jak komunikují s lidským světem. Připomínají nám svou přítomnost a podporu mnoha různými způsoby.
Jedním z nich jsou opakující se číselné kombinace. Můžeme je vidět na SPZ automobilů, jako čísla domů nebo kdekoli jinde. Jestliže vídáme čísla jako třeba 7222 nebo 111 (jakékoli číslo, které se v kombinaci opakuje), věřme, že se nejedná o náhodu, ale je to způsob, jakým s námi naši andělé navazují spojení a chtějí nám sdělit něco důležitého. Možná jako odpověď na otázku, kterou v současné době v osobním životě hodně řešíme. Mějme oči otevřené, protože znamení jsou VŠUDE!
Dalším andělským znamením jsou například peříčka nebo mince, které zničehonic nacházíme, a to často i na neobvyklých místech. Andělé nám tak dávají najevo, že jsou s námi a nemusíme se bát. Nedávno jsem měla jet na důležitou schůzku a cestou na nádraží se mi rozvázala tkanička u boty. Ohnula jsem se, že si botu zavážu a najednou přímo vedle ní vidím bílé pírko. Okamžitě jsem věděla, KDO A PROČ. Občas cítím, jak mě můj strážný anděl tahá za vlasy nebo šimrá na noze.
Jak s anděly můžeme komunikovat my?
Často se setkávám s tím, že lidé říkají: „Ale já přece neumím žádat anděly, udělej to za mě!“
Všichni umíme mluvit s anděly. Stačí upřímná žádost/modlitba. Stačí je od srdce požádat o pomoc, radu nebo povzbuzení. Já si s anděly povídám jako s blízkými přáteli. Jako by seděli naproti mně a naslouchali. Protože tak to skutečně je. Nemusíme mít žádný zvláštní talent, abychom dokázali hovořit se svým andělem strážným nebo se kterýmkoli jiným, kterého si k sobě zavoláme. Můžeme mu odevzdat své starosti, podělit se o radost nebo požádat o nasměrování, když jsme ve slepé uličce. A andělé nám pomohou.
Povídám si s anděly každý den – děkuji jim za všechno, co mám a prosím je ve chvílích, kdy nevím kudy kam. Vím, že jsou v tu chvíli se mnou a dávají mi to najevo mnoha způsoby. Cítím změnu tlaku vzduchu, šimrání, hlazení po vlasech či po ruce, …. A je to skvělý pocit – uvědomit si, že ať jsme kdekoli a děláme cokoli, máme nablízku někoho, kdo je vždy s námi, podporuje nás a posílá nám sílu či znamení, která potřebujeme.
Vlastně je úplně jedno, čemu věříme a jaké tomu dáváme jméno – Anděl, Bůh, Vesmír, Universum… Hlavně, že věříme! Kéž každý najde svůj způsob, který cítí jako ten pravý pro sebe. Jak bychom ale mohli být někým a mít něco, co chceme, když ani nevěříme, že toho můžeme dosáhnout?
Henry Ford kdysi řekl: Ať si myslíš, že něco dokážeš, nebo nedokážeš, pokaždé budeš mít pravdu!
Víra, ať už je v cokoli, je základním stavebním kamenem našeho života. Všichni potřebujeme v něco věřit. Že pro nás situace dobře dopadne, že dokážeme uspět, že ve chvílích zoufalství existuje řešení. Řekněte sami – kolikrát, přestože možná vůbec nevěříte v Boha, jste prosili o pomoc „nebe“?
Bůh
Přestože ke klasické podobě Boha, tak jak jej asi vnímají křesťané, jsem nikdy cestu nenašla, naprosto respektuji víru a volbu každého člověka. Pokud někdo jako součást své víry uznává i modlitby v kostele a žije podle Desatera, je to tak pro něj naprosto v pořádku. Já Bohu jen neříkám Bůh, ale Vesmír nebo prostě Život a nepotřebuji chodit do kostela, abych se s ním spojila. Mluvím k Vesmíru třeba u okna při zapálené svíčce nebo kdykoli jindy a tak, jak to zrovna cítím. Dle mého totiž nezáleží na způsobu ani na pojmenování „toho něčeho“, ale na naší pravdivosti a síle záměru, se kterým žádáme Boha/Vesmír/Vyšší sílu… Věřím, že ať už ji nazveme jakkoli, jedná se vždy v podstatě o jednu a tutéž energii. A ta nám pomůže, když bude třeba. Stačí požádat a naslouchat znamením.
Při komunikaci s některými lidmi jsem nabyla dojmu, že mnozí vnímají Boha jako starého dědečka, který sedí někde v nebi na obláčku a zbaví nás všeho trápení nebo přinese do našeho života to, oč jej požádáme. No, kdoví… 🙂 Sama ale cítím, že toho „Boha“ máme všichni v sobě, že je naší součástí.
Důležité je uvědomit si, že ten Anděl, Bůh, Vesmír nebo cokoli, v co VĚŘÍME, dělá všechno VE SPOLUPRÁCI s námi. Nedá nám náš vysněný život, zatímco my jednou požádáme a zbytek necháme na něm. Musíme se zapojit, snažit se, makat! A pak se i to něco nad námi (nebo v nás?) spojí, aby nám pomohlo.
Když se mě někdo zeptá, v co v životě věřím, říkám, že v anděly, Vesmír, v lásku a sama v sebe (i když tady je stále co zlepšovat). Pro mě je kombinace těchto pomocníků klíčem ke štěstí i úspěchu.
A pokud stále ve vás hlodá červík, který zpochybňuje cokoli mezi nebem a zemí, pamatujte si, že i my můžeme být (a velmi často jsme) pro někoho z našich blízkých andělem – takovým, který podporuje, chrání, naslouchá a pomáhá, když je to třeba… Buďme jím! Pozemským andělem pro druhé. Přítelem, který vždy stojí po boku tomu, koho miluje.
