Psát články o atopickém ekzému pro mě není vůbec jednoduché. Především proto, že tak zas a znova přemítám v mysli o něčem, co je pro mě velmi náročné, zdlouhavé, bolavé fyzicky i psychicky.
Zároveň však chci tuto svou cestu k uzdravení zachytit do těchto textů, protože tam někde na druhé straně možná sedí někdo, kdo se potýká či bude potýkat s něčím podobným a ráda bych mu dodala pocit, že na to není sám a že z toho trápení cesta existuje, byť je velmi klikatá a bolestivá. Jak už možná víte, skoro před 9 lety jsem atopický ekzém porazila díky EFT terapii. A ano, cítím, že ještě přijde její doba, nyní však nejsem v situaci, abych mohla tímto projít a důvodů k tomu je vícero. O tom třeba jindy.
Dnešní článek chci věnovat tomu, co mi s ekzémem NEPOMOHLO. Protože ne všechno, co zkusíte, vám zabere, ale neznamená to, že totéž nemůže pomoci někomu jinému.
Protože v „1. fázi“ jsem atopický ekzém měla dlouhých 26 let, můžete mi věřit, že jsem na to, abych se z něj vyléčila, zkusila opravdu vše možné i nemožné. Přes mastičky a krémy, přes koupele až po zmíněné EFT.
Nevyžádané rady
Právě proto, že jsem za ty roky vyzkoušela kde co a téměř nic nepomohlo (pokud ano, tak jen velmi krátkodobě), jsem velmi citlivá až přecitlivělá na to, když se mi někdo snaží (byť v dobré víře) radit, co mám ještě zkusit. Vím, že to lidi myslí dobře a mají s konkrétním přípravkem třeba dobrou zkušenost, nicméně si myslím, že jsem v tématu atopického ekzému víc zběhlá než bych sama chtěla a v drtivé většině případů jsou tyto doporučované přípravky tím, co jsem již dávno vyzkoušela a nepomohlo mi to. Proto jsem mnohdy až podrážděná, když mi někdo říká, co bych ještě měla zkusit, protože vím, že i to bylo u mě marné. Stejně tak cítím dodnes jistou úzkost, když třeba na Facebooku v nějaké skupině vidím dotaz, co komu pomohlo na atopický ekzém. Jednoduše proto, že vím, čím jsem si v tomto směru prošla a že ta cesta k uzdravení je velmi dlouhá, protože to nejzrádnější na ekzému je to, že každý jej má z jiného důvodu a tak mu také pomůže něco jiného třeba nám. A je mi toho člověka vždy líto, když vím, že je třeba teprve na začátku hledání a zkoušení. Je to ale samozřejmě tím, že mě samotnou toto velmi zužuje a trápí.
Takže první, co mi nepomáhá, jsou tyto rady a doporučení od lidí, kteří se snaží mi pomoci. Skutečně si toho velice vážím, ale od jisté doby mi takové tipy spíš ubližují než pomáhají. Jsem skrze ně téměř denně konfrontovaná s tím, co mi TAKY NEPOMOHLO. A když takových přípravků či způsobů jsou stovky, věřte, že z toho člověk nesvůj prostě bude.
Psychická stránka věci
Kdekdo řekne: Vždyť se ti neděje nic tak hrozného. Samozřejmě, jsou i horší potíže a nemoci, ale po téměř celoživotní zkušenosti s ekzémem vím, jaké je to peklo a že rozhodně není na místě jakkoli tenhle problém bagatelizovat. Představte si, že kromě toho, že na pohled to nevypadá zrovna vábně (s tím se člověk ještě tak nějak vyrovná, ale příjemné ani jednoduché to není), máte 24/7 tělo jako v ohni a trápí vás obrovské bolesti. Kůže je největší orgán lidského těla a když cítíte jakýkoli dyskomfort a bolest právě na něm, je to opravdu někdy k zbláznění. Ve dne v noci vás bolí každý milimetr na těle. Nemůžete spát, takže jste pak unavení a podráždění ještě víc. Neustále se musíte převlékat, protože vám rány krvácí i při letmém dotyku a mokvají, takže i oblečení je znečištěné. Musíte pořád prát a vysávat nebo vytírat, protože z vás doslova sněží suchá kůže, …. Mohla bych pokračovat dál a dál, ale myslím, že pro představu stačí. A zažívat tohle dlouhé měsíce a roky je totální zoufalství, bezmoc, cítíte vztek. Že nic nepomáhá, že už jste zkusili vše a k ničemu pozitivnímu to nevedlo.
Jako u mě…
1) Mastičky, krémy a podobně
Lékaři na podobné problémy samozřejmě předepisují kortikoidy jako na běžícím páse. Psala jsem o tom v tomto článku a dnes už vím, že si kortikoidovou mast na kůži nenanesu ani za nic!
Nepomohla mi ani domácí konopná mast. Ani čisté sádlo (bez soli a jiných přídavných látek) na promazání kůže. Nepomohlo mi ani x jiných mastiček a krémů, které jsou určeny přímo na atopickou pokožku. Nejhorší věta, co v tomto kontextu slýchám je např. To je i pro miminka/v tom nic škodlivýho není, co by ti mohlo na kůži vadit, to je čistá vazelína, čistý tohle, čistý tamto … A mně to na kůži přesto vadí, dráždí, pálí, … Párkrát se mi taky stalo, že jsem našla mastičku, která vypadala, že je konečně ta pravá a na kůži ji konečně snesu. Pokud jsem ji však snesla, trvalo to vždycky jen pár týdnů a zase jsem ji musela přestat používat, protože mi prostě začala vadit a kůže po ní byla bolavá a rudá.
2) Koupele
Koupala jsem se už v kdečem. 🙂 V ovesných vločkách, v epsomské soli, v bylinkách, … Výsledek? Nesnesitelné pálení a štípání kůže jako by se do vás zapichovalo tisíce jehel.
3) Čaje
Zkoušela jsem nespočet různých bylinných čistících čajů. Říkala jsem si: pročistí se tělo zevnitř a bude to dobrý. Jenže! U většiny z nich (byť byly na doporučení) jsem nepozorovala žádnou změnu.
4) Tradiční čínská medicína
Potom mi teta, která se díky těmto přípravkům zbavila lupénky, doporučila značku TIENS. Pila jsem antilipidový čaj, brala zinek a Chitosan. Musím říct, že po těchto přípravcích jsem asi nejvíc pocítila změnu k lepšímu a alespoň co se týče fyzického vzhledu kůže, byla klidnější, čistější, vypadala, že se uzdravuje. A já se začala trochu radovat. Bylo mi jasné, že k uzdravení nedojde ze dne na den, a tak jsem svému tělu nechávala čas a prostor, aby s ekzémem zatočilo. Znám i ten známý princip, že po jistých procedurách se problém nejprve zhorší (stejné to může být i u EFT terapie, takže jsem byla poučená a vědomá si toho, že ani tady to nemusí být jinak) a je to známkou právě toho, že se nejprve „vytáhne“ to špané a škodlivév a postupně se problém začne zklidňovat, lepšit a mizet.
U mě po nějaké době došlo k tomu, že se nic nelepšilo ani nehoršilo. Fyzicky jsem cítila šílenou bolest těsně pod kůží. Těžko se to popisuje někomu, kdo s tím třeba nemá zkušenost, ale pro mě to bylo a je učiněné peklo. V noci nemůžu spát, protože s tou bolestí zkrátka usnout nejde. Dávala jsem si na kůži ledové obklady, ty byly jediné, které mi aspoň trošku dokázaly ulevit. V současné době jsem je už několik týdnů nepoužila, ale není to proto, že by potíže ustoupily, ale proto, že cítím, že je v této fázi k úlevě nepotřebuju. Jako záchranu pro případ potřeby je ale v mrazáku stále mám.
5) Strava
První, co začne řešit člověk, který má problém tohoto typu, je pravděpodobně strava. Snaží se vyvarovat všech potravin, které by mu mohly ekzém zhoršit. Stejné to bylo u mě. Vyřadila jsem mouku, citrusy, ryby, na minimum jsem stáhla konzumaci mléka, ryb, sladkostí a tak dále, a tak dále… Opět jsem neviděla žádnou změnu. Od začátku však vím, že mé potíže s ekzémem jsou spíš způsobeny těžkým životním obdobím a obrovskou psychikou zátěží, potraviny na stav mé kůže neměly nikdy tak velký vliv, abych pocítila zlepšení, když nějaké takové úpravy jídelníčku mám.
6) Jiné doplňky
Zkusila jsem více druhů nebo typů téhož. Zinek, vitamíny, rašelina, produkty (ať v tabletách nebo ve formě čajů). Ani jedno však nemělo valný výsledek
Samozřejmě, že vše, co v tomto článku uvádím, jsou pouze mé zkušenosti (vyzkoušela jsem toho mnohem, mnohem víc než obsáhne jeden takový článek) a jak jsem zmínila v úvodu, sepsala jsem je proto, abyste vy, kteří se potýkáte s atopickým ekzémem měli třeba další alternativy toho, co ještě vyzkoušet, byť u mě k extra pozitivnímu obratu stále nedošlo. Nikomu ale nechci nic vnucovat ani podsouvat, sama jsem psala, že mě rádoby dobré tipy už spíš ničí, takže naprosto chápu, že to někdo z vás může mít stejně. Zkrátka – pokud vás některý přípravek přesvědčí, zaujme a budete ho chtít vyzkoušet, je to dobře. Pokud ne, nechte být. 🙂 To, co ale nepomáhá mně, může ale pomoci vám a naopak. Co u mě pomůže stále hledám (alespoň na té úrovni mastiček a různých přípravků), protože tak nějak tuším, že kůže se mi uzdraví ve chvíli, kdy budu jiné a radostnější životní situaci. Ovšem podpořit zdraví své pokožky můžeme i takto. Tak já ještě budu zkoušet zinkovou mast a uvidíme.
Všem vám, kdo taky zkoušíte a hledáte, moc držím palce a stále věřím, že o ekzému napíšu ještě minimálně jeden článek, tentokrát o tom, jak jsem ho konečně (podruhé) porazila.
