Slýchávala jsem to od žen docela pravidelně.
Že kolegyně v práci se vzájemně pomlouvají.
Podrážejí si nohy.
Roznáší jedna o druhé drby.
Nepřejí si úspěch.
Závidí si.
Musím říct (a DÍKY BOHU ZA TO!), že jsem se na vlastní kůži s takovým chováním žen směrem k jiným ženám nikdy nesetkala. Ale rivalita a nepřejícnost u nich asi není výjimkou. Bohužel. Přitom kdo jiný by měl držet při sobě a vzájemně se podporovat než ženy? Důvěrně známe, jaký je život v ženském těle, porozumíme snadno tomu, že míváme své nálady, pochybnosti, strachy. Víme, jaké to je toužit po dětech a stát se mámou. Víme, že jsou dny, kdy stačí, aby nás někdo jen objal a naslouchal. Víme, jak těžké někdy je skloubit práci a rodinu, míváme podobné sny a touhy, …
Je mnoho a mnoho témat a oblastí, ve kterých už z principu žena ženu pochopí snáz než muž. Přitom jsme každá jiná. Úžasná, báječná a jedinečná. V tolika věcech se od sebe můžeme vzájemně učit a inspirovat. Podporovat se! Protože prostě víme, jaké to je v životě ženy a že někdy to není žádná legrace. Pořád mám za to, že ženská komunita je velmi důležitá a měly bychom si být vzájemně oporou už proto, že patříme do jednoho „klanu“.
Proč si jako ženy tak často škodíme?
Proč si místo podpory a tvorby nějakého láskyplného a bezpečného prostředí, kde můžeme být každá sama sebou a přitom spolu, tak často podrážíme nohy a děláme si (zbytečně) peklo na Zemi?
Vnímám v tomhle tématu jako stěžejní dvě roviny.
První je ta, že ne často nemáme zdravý vztah samy se sebou. Nemáme se rády, podceňujeme se, hledáme na sobě chyby, namísto toho, abychom se ocenily, když se nám něco podaří nebo nám to sluší. Vnímáme se pak jako nedostatečné, ne dost dobré, dost chytré, dost štíhlé, dost krásné. Jak s takovým přístupem k sobě sama chceme fungovat v komunitě žen, které se nám zdají být krásnější, chytřejší, štíhlejší, … A tak se místo parťaček pro sebe stáváme konkurentkami. Jiné ženy v nás možná někdy probouzejí pocit, že jejich kvality nikdy nedosáhneme. Abychom se pak cítily líp, šlapeme po nich, snižujeme jejich hodnotu. Pomluvami, lžemi, nepřejícným chováním jedna k druhé.
A pak druhá věc, která mě k tomu napadá, je ta, že v důsledku toho, jak samy v sebe nevěříme, můžeme mít tendenci druhé ženy očerňovat nebo zesměšňovat taky proto, aby náhodou u mužů nezabodovaly víc než my. Protože kdo by chtěl zůstat sám, žejo? Možná tak konáme ze strachu, že tak jak jsme, nebudeme potenciálnímu partnerovi stačit. Stačí, aby se podíval na „Marušku“ a uvidí, že „my jsme neschopné a marné“. A tak možná trochu napomůžeme tomu, aby Maruška (především v NAŠICH očích) nebyla za hvězdu. Jenže naše hodnota ani v očích muže nevzroste tím, že budeme ponižovat hodnotu jiných žen potažmo lidí jako takových.
Podpora, inspirace, spolupráce, soudržnost
Jsem přesvědčená o tom, že ten, kdo je vyrovnaný sám se sebou a má se rád (přestože má mnoho chyb a nedostatků), nemá potřebu šlapat po jiných, aby se cítil líp. A mít krásný vztah sám k sobě, to je práce na celý život. A někdy je to fuška, já vím. I tak si ale myslím, že je to první a nejdůležitější krok k tomu, abychom pochopily, že my ženy tady nejsme proto, abychom spolu soupeřily. Ale abychom se podporovaly, chválily, inspirovaly, abychom si pomáhaly vzájemně zářit a projevit ze sebe to nejlepší.
Cítit se dobře v ženském kolektivu a mít pocit, že jste mezi svými, kde vám rozumí a mají vás rády PRÁVĚ PROTO, že jste, jaké jste, je nádherný. Všechno to ale začíná u nás. Ta cesta není o tom pomlouvat a soupeřit, ale podporovat a spolupracovat! Protože každá žena je svým vlastním a neopakovatelným způsobem krásná, silná a inspirativní. A ta síla, krása a podpora dle mého názoru vychází ze SEBEVĚDOMÍ. Tenhle pojem si spousta lidí vykládá špatně. Jako nějakou namyšlenost, nepokoru. Jenže SEBE-VĚDOMÍ je o tom být si vědom svých silných i slabých stránek a přesně s těmi se milovat a přijímat. Znát svou hodnotu bez ohledu na cokoli. A když jsme SEBE-VĚDOMÉ, nemáme potřebu podkopávat nohy jiné ženě, ale naopak i v ní to sebevědomí ještě líp můžeme podpořit.
Tak na sebe buďme hodné, laskavé, přátelské. Není to o tom soupeřit a závodit, kdo je lepší, krásnější, schopnější. Je to o tom jít do toho pomyslného cíle společně, jedna vedle druhé. Učit se od sebe, inspirovat se, podpořit se, když je třeba a radovat se z toho, že společně můžeme být silné, samy sebou a nikdo nás za to nebude soudit.
Budu ráda, když mi napíšete, jakou máte zkušenost s ženskou rivalitou a se vztahy mezi ženami.
