Ve Žďáře nad Sázavou stojí jedna tak trochu jiná škola. Škola, kde se neznámkuje, nezvoní a děti se tady přesto učí vše, co zrovna chtějí a potřebují. O tom, jak to funguje ve škole, která se snaží o naplňování principů takzvaného svobodného vzdělávání, jsem si povídala s jednou ze zakládajících členek Školy Na Radosti a mojí kamarádkou Zdenkou Přikrylovou.
Zdeni, proč jste se rozhodli založit Školu Na Radosti?
Bylo nás šest rodičů, kteří jsme se asi před rokem a půl rozhodli, že chceme ve Žďáře založit malou soukromou školu, inklinující ke svobodnému vzdělávání. Taková, do které bychom s důvěrou poslali své děti, a která by naplňovala naše představy o vzdělávání našich dětí tady totiž nebyla. Chtěli jsme pro naše děti vytvořit inspirující a podnětné prostředí, kde by mohly s důvěrou a v radosti rozvíjet svůj talent a nadání, a tak vznikla Základní škola Na Radosti.
Na jakých principech vaše škola funguje? Jaká je vaše vize?
Těmi základními principy jsou láska, radost a růst. Dál potom:
Respekt k jedinečnosti každého
Nasloucháme dětem a respektujeme, že každé je jiné. Pracujeme podle jejich momentálních možností a potřeb, s širokou nabídkou pomůcek a metod. Pomáháme objevovat a rozvíjet nadání, poskytujeme prostor, kde je bezpečné dělat chyby a kde je možné potkat spoustu výzev pro osobní růst.
Vnitřní motivace
Když se děti učí s chutí a nadšením, tak jim to jde velmi lehce. Proto je necháváme tvořit, umožňujeme jim příležitosti, při nichž mohou jednat spontánně, mohou bádat, být zaujaty, dělat věci, které jim dávají smysl. Směřujeme je k tomu, aby se pro ně vzdělávání stalo jejich vlastní zodpovědností, aby se učily svobodně a radostně.
Reálný život
Za ten nejdůležitější cíl vzdělání považujeme obstát v reálném životě. Žít šťastný a naplněný život, umět si poradit v různých situacích, vytvořit si svůj vlastní názor a umět si ho uhájit. Vědět, co je pro mě dobré, kde jsou moje silné stránky a v čem vynikám, co je možné zlepšit, na čem pracovat. Vědět, kým jsem, čím mohu ostatním prospět.
Vzdělávání v souvislostech
Děti se neučí o jednotlivých věcech izolovaně, ale poznávají, jak mezi sebou fungují a souvisí navzájem. Tak, jak je tomu ve skutečném životě.
Pověz mi něco o vaší výuce, o běžném dnu ve vaší škole….
Výuka probíhá v blocích, tj. bez zvonění a bez jasně ohraničených předmětů. Předměty se prolínají, takže učivo je probíráno v mezioborových souvislostech a s odkazem na běžný život, což dává učivu smysluplnost. Stavíme na tom, že co má pro děti smysl, o to mají zájem, to se chtějí učit a učení je pak baví. Podporujeme také práci ve skupinkách, kdy se děti učí nejen spolu, ale i od sebe navzájem (máme jednu věkově smíšenou třídu s 19 dětmi).
Prakticky to vypadá tak, že v pondělí a úterý mají děti buď matematický blok nebo češtinářský (většinou si mohou vybrat, co z těchto dvou témat chtějí ten den zrovna dělat), ve středu je půl dne angličtina a půl dne dramaticko-hudební dílna, čtvrtek bývá ve znamení pobytu venku mimo školu (různé výlety, exkurze, výstavy, lyžování, bobování, na jaře zahrádka atp.), v pátek je celý den Krasohled – prostor zkoumat vše živé i neživé kolem nás.
Den zahajujeme a končíme v kroužku, kde sdílíme své pocity, povídáme si o prožitcích, domlouváme pravidla.
Jakou roli v procesu vzdělávání u vás hraje učitel?
Učitel (my říkáme průvodce) je u nás partnerem, který doprovází procesem učení. Chystá dětem podnětné prostředí pro učení. Pomáhá jim, aby se naučily hodnotit samy sebe, uměly nacházet a formulovat chyby, nalézaly řešení. Zároveň klademe důraz na zdravé vztahy mezi všemi dospělými i dětmi, založené na respektu a úctě.
A co známky?
U nás ve škole děti neznámkujeme, používáme slovní hodnocení. Především se ale snažíme děti vést k tomu, aby si dokázaly svoji práci ohodnotit samy, najít si chyby a poučit se z nich. Bereme chybu jako prostředek k učení, ne něco, za co je třeba být potrestán.
Nemůžu se taky nezeptat na děti. Jak se jim ve Škole Na Radosti líbí?
Dětem se ve škole líbí. Někteří tam chodí dokonce tak rádi, že jsou naštvaní, když je zase víkend 🙂
Slovy dětí: „Líbí se nám, že:
- ve škole nezvoní a my si tak můžeme v klidu dodělat svou práci,
- si s průvodci tykáme a říkáme jim jménem,
- se neznámkuje,
- se nespěchá a je na věci čas a prostor,
- když potřebujeme odpočinek, odpočíváme,
- můžeme říci, když se nám něco nelíbí a pak to řešíme společně
- u učení nemusíme sedět jen v lavicích, můžeme klidně ležet, je tu sranda.
Jste soukromou školou a musíte nějak fungovat. Z jakých zdrojů je škola financovaná?
Částečně fungujeme z peněz, které dostaneme od Ministerstva školství. Ale protože fungujeme jinak než běžné školy (méně dětí ve třídě, více učitelů ve třídě), nestačí tyto peníze na pokrytí všech nákladů spojených s provozem školy. Proto se u nás platí školné. Ani to však nestačí a tak jsme nuceni shánět peníze i jinými způsoby, tj. pořádáme nejrůznější benefiční akce, založili jsme crowdfundingovou kampaň, oslovujeme sponzory. A naštěstí máme kolem sebe i spoustu skvělých lidí, kteří jsou ochotni věnovat škole svůj um a čas, zcela zdarma. Všem velké díky :-).
