Každý den nám hlavou běží nespočet myšlenek a přesvědčení, kterými řešíme a hodnotíme sami sebe – svou náladu, vzhled, činy nebo to, čeho jsme či nejsme schopni.
Každé takové tvrzení, ať už je pozitivní nebo negativní, je ve své podstatě afirmací. Slovo afirmace pochází z latiny a znamená „posílit“. Jak už sám název napovídá, jakákoli formulka, jež si často opakujeme a v podvědomí ji přijmeme za svou, bývá posílena.
Když se snažíme pozitivně naprogramovat svou mysl, činíme tak vědomě (např. častým opakování určité fráze), ale tady mnohdy narážíme na tzv. kritický faktor. Ten se utváří zhruba v 7 letech věku dítěte a je to filtr, který říká, co je pro nás ještě přijatelné a co už ne na základě toho, co zná naše podvědomí.
Uvědomme si, kolik informací jsme do svých 7 let získali od svého okolí o tom, jestli jsme dost dobří, dost hodní nebo jestli nás někdo má rád bezpodmínečně či pouze ve chvíli, kdy konáme tak, jak si dotyčný představuje. Tím, co nám v dětství do hlavy naprogramovali dospělí, je významně ovlivněno i naše sebevědomí. Jestliže jsme si jako děti něco velmi přáli, ale maminka nám řekla, že je to pitomost a nikdy se nám našeho snu nepodaří dosáhnout, pak se o něj v dospělosti dost možná ani nepokusíme, protože naše podvědomí tuto vzpomínku s maminkou aktivuje a my věříme, že přát si něco je skutečně hloupost.
Proč většině lidí afirmace nefungují?
Často věříme, že k tomu, abychom si do života přitáhli vysněného partnera, práci nebo auto, stačí opakovat jednoduché formulky a že už pouze tím přenastavujeme svou mysl. Ale tak jednoduché to není.
Řada z nás si totiž přeje mimo svou přací zónu. Co to znamená? Pokud celý život vydělávám 20 000 Kč měsíčně a najednou zatoužím po tom vydělávat 200 000 Kč, pak se naše vědomé přání neprotne s naprogramováním našeho podvědomí, které bylo zvyklé, že přece standard je pro nás oněch 20 000 Kč. A právě v tomto okamžiku se ozývá kritický faktor, který nám opakuje věty jako: A jak bys asi mohl/a vydělávat 200 000 Kč? To je nesmysl! Tohle se ti nepodaří.
Nastavujte si afirmace tak, aby cíl, který si stanovujete, byl na horní hranici vaší přací zóny. Například pokud vyděláváte oněch 20 000 Kč, přejte si 40 000 Kč, to není pro podvědomí až takový kvantový skok, aby muselo proti vašemu přání protestovat a naopak vás tato meta požene kupředu, abyste hledali cesty a možnosti, jak se dostat na vysněnou metu 40 000 Kč měsíčně a tím se posunete zase o kus výš.
Jak afirmace správně tvořit
- Afirmace specifikujte, konkretizujte.
- Tvořte je vždy v přítomném čase.
- Vyhýbejte se slovům: snad, více, méně, jednou, doufám, …
- Tvořte si afirmace na míru – tak, abyste s nimi plně rezonovali.
- Ujasněte si, jak poznáte, že „to“ budete mít! Jak poznáte, že budete úspěšný/á? Co v takovém případě budete dělat? Co budete říkat?
- Afirmaci si v duchu řekněte a zjistěte, jak se při ní cítíte. Zapadá do vašeho systému prožívání? Jste s touto formulkou v souladu?
Je velmi důležité, abychom byli plně kompatibilní se svým přáním. Pakliže si stanovíme přání moc nízko, pak naše tělo reaguje ve smyslu: „Taková drobnost mi nestojí ani za námahu“ a pokud je náš cíl naopak moc vysoký, říkáme si: „No, toho stejně nikdy nedosáhnu, to se mi nemůže nikdy podařit“ a vůbec se pak svému snu nevydáme naproti.
Naše podvědomí přijímá věci doslova
Uvědomte si, jestli své přání můžete mít hned teď a tady nebo jestli je k jeho naplnění potřeba delší proces. Naše podvědomí je jako nahrávací deska a věty, které mu opakujeme, bere doslova. Jakmile se do něj něco nahraje, tak už to tam zkrátka je. Pokud mu mermomocí (i přes kritický faktor) vsugerujeme, že jsme hubení a krásní, přestože máme 20 kg nadváhu, podvědomí tomu uvěří a bude nás i v tomto současném stavu považovat za hubené a krásné a tudíž se přestane snažit hubnout. Jenže to my pravděpodobně nechceme, protože se nám nadváha nelíbí. A tak musíme k podvědomí vyslat přesnější a konkrétnější pokyn.
Správná afirmace bude znít třeba: Kdykoli jdu po schodech, spaluji podkožní tuk.
