Představte si následující situaci.
Moc si přejete miminko. S nadšením o tom mluvíte s partnerem, s kamarádkami. Plánujete, sníte. VĚŘÍTE, že se brzy zadaří a na vašem těhotenském testu budou co nevidět zářit dvě čárky.
Jednou to nevyjde, ale neberete to nijak tragicky. Vždyť všude slýcháte, že málokdy žena otěhotní na první pokus. Nevadí, příští měsíc to zkusíme znovu, říkáte si.
Milujete se s partnerem a tentokrát tam někde uvnitř prostě cítíte, že TEĎ už to konečně vyšlo. A ono zase nic! Zklamaně vyjdete z koupelny s těhotenským testem v ruce a pláčete, jako by se vám zhroutil celý svět. V tu chvíli to tak skutečně vnímáte. Ten stejný scénář se opakuje stále dokola.
Jeden měsíc, druhý, třetí, … Když se z měsíců čekání stanou roky, dost možná vás přepadne smutek, zoufalství, bezmoc. Možná pomalu přestáváte doufat, že jednoho krásného dne přivedete na svět svůj Zázrak. Z gynekologického hlediska jste v pořádku a také váš partner má všechny testy v normě. Tak proč to sakra nejde?
Když problém není v těle …
Tušíte správně! Obvykle bývá v těchto případech odpověď v hlavě. Z nějakého důvodu hlava nedovoluje vajíčku, aby se uvolnilo, spojilo se se spermií a … dál to znáte.
Velmi často jsou programy, na kterých v životě fungujeme, nevědomé. Už kdysi dávno se mohlo stát „to něco“, co nám nyní brání v úspěšném studiu, ve vrcholové kariéře nebo třeba právě v bezproblémovém otěhotnění. Stejně jako u mnohých mých klientek. Příběh jedné z nich vám (s jejím svolením) nastíním v tomto článku.
Až do hloubky příběhu
Na EFT terapii ke mně přišla skoro 30letá žena. Řekla, že se s partnerem už 4 roky pokouší o miminko, ale stále marně. Přitom dle všemožných lékařských vyšetření jejích i partnerových, není známý důvod, proč se jim nedaří počít.
Během terapie jsem se ženou zpracovávala nejrůznější zážitky a pocity, které se vázaly k její zatím marné touze stát se maminkou. Zdála se už o poznání klidnější a jak řekla, cítila úlevu, ale pořád jako by ta největší bolest nezmizela. Až jsme se dostaly ke klíčovému příběhu z doby, kdy jí bylo 5 let.
——-
Když byla Lucinka malá, bývala doma často jenom s maminkou. Tatínek jezdil na služební cesty a doma se moc neohřál. Vždy přivezl Lucince alespoň nějakou dobrotu nebo hračku. Snad proto, aby na něj měla hezkou vzpomínku.
Všechna starost a péče o dítě i domácnost stála na Lucčině mamince. Zdá se, že občas byla unavená a smutná, že se nemá o ten běžný všední cvrkot s kým podělit. Vzala ale situaci tak, jak je a snažila se ze všech sil dát své malé holčičce vše, co potřebuje – lásku, péči, zázemí, … Společně se smály, vyprávěly si pohádky, … a čekaly na tatínka.
Jednou, když Lucčin tatínek volal domů ze služební cesty, hodně se její rodiče pohádali. Maminka pak byla podrážděná a svou špatnou náladu a zklamání si nešikovně vybila i na Lucince. Holčička si chtěla s maminou krát, ale té to momentálně nepřišlo úplně vhod, a tak chtěla, aby se Lucinka zabavila sama.
Nic netušíc a v rámci hry řekla směrem k Lucince: „Nejdřív vezmi Anetku (panenka) a pořádně ji nakrm. Vždyť TY JSI HROZNÁ MÁMA, když tady necháš Anetku plakat!
Po té příhodě život plynul dál. Celé roky byla Lucie celkem spokojenou ženou, ale k úplnému štěstí jí stále cosi chybělo. Miminko!
Možná by si tuto příhodu s panenkou už nikdy nevybavila. Kdyby jí samovolně nevyvstala v mysli právě při odťukávání všeho, co může mít nějakou spojitost s tím, že nemůže přijít do jiného stavu.
Zopakovala znova tu větu: VŽDYŤ TY JSI HROZNÁ MÁMA, když tady necháš Anetku plakat. A samotné jí v tu chvíli vyhrkly slzy. Plakala velmi dlouho a velmi hluboce. Jako by po více než 20 letech vyplavala na povrch obrovská bolest a zároveň vysvětlení VŠEHO! Jakkoli nevinně ta věta zněla a byla z úst Lucčiny maminky míněná, v podvědomí té malé pětileté holčičky vytvořila záznam. Něco jako: NEMŮŽEŠ MÍT DÍTĚ, VŽDYŤ BYS BYLA HROZNÁ MÁMA, jako tehdy s tou panenkou Anetkou.
A tak vytoužené těhotenství ne a ne přijít. Celou situaci jsme pomocí EFT zpracovaly.
Když se Lucie trochu oklepala z toho šoku, který v terapii vyšel na povrch, řekla: „To je ono, celou dobu jsem někde uvnitř věřila tomu, že se o svoje dítě dobře nepostarám, vždyť jsem nedokázala nakrmit ani svou panenku.“
Zní to neuvěřitelně, že? Jak někdy jediné prohlášení může ovlivnit náš dospělý život. Že mnohdy až po letech vyléčíme zranění, která utržilo dítě, kterým jsme byli. Ale díkybohu za to, když se to podaří.
Dva měsíce po naší společné EFT terapii mi Lucie napsala, že čeká miminko. Dnes má krásnou a zdravou holčičku, svůj malý velký Zázrak.
