Před časem jsem pro jedny webové stránky poskytla rozhovor, který nyní sdílím i vámi.

Milá Moni, co pro tebe znamená pohodový život?

V první řadě pro mě pohodový život znamená asi uvědomění si toho, že V POHODĚ MŮŽU BÝT, přestože třeba zrovna všechno neběží tak, jak bych si přála. Možná se to nezdá, ale je to velká úleva, když vím, že vždycky mám volbu, jak se chci cítit. Pohodový život neznamená bezproblémový ani dokonalý život, ale to, že si ho užiju tady a teď a hledám cesty k tomu, aby mi bylo dobře. V hlavě, v těle, na srdci i v duši. Toho dosahuju tím, že dělám, co mě baví, co mi přináší radost.

A pak je pro mě druhý krok, a to znamená BÝT SPOJENÁ SAMA SE SEBOU A NASLOUCHAT SI. Po čem toužím? Co potřebuju, abych se cítila dobře? Abych se uklidnila nebo se mi ulevilo? Co teď v tuto chvíli můžu udělat pro to, abych měla lepší náladu? A pak prostě jdu a udělám to! Pohodový život je pro mě o tom být a žít v souladu sama se sebou.

Jak se sama nalaďuješ na pohodu? Můžeš se prosím podělit o nějaký svůj fígl? 🙂

Každé ráno začínám tím, že se na sebe usměju do zrcadla a řeknu sama sobě něco hezkého! 🙂 Často si zpívám, a to nejen písničky, ale i takovou mou osobní mantru. Prozpěvuju si čtyři slova: radost, láska, štěstí, úspěch. Pořád dokola. Slova mají své vibrace. Zkuste si začít zpívat třeba právě tato čtyři a mít pak špatnou náladu. Mně to prostě nejde! 🙂 Vždycky se potom usmívám. V pohodě jsem, když trávím čas s lidmi, kteří mě mají rádi a já zase je. Někdy mi k pohodě stačí se jen schoulit pod deku s pěknou knížkou, dát si skleničku vína, dobře si popovídat s někým blízkým nebo strávit čas o samotě a vědět, že i to je naprosto v pořádku.

Co je pro tebe tak moc důležité, že bys to nikdy za nic nevyměnila?

Vědomí, že konečně po x letech naprostého nepřijetí můžu dneska upřímně říct, že mám sama sebe ráda. Se všemi mými chybami, špatnými vlastnostmi, se šrámy na duši i zkušenostmi, které mě strašně moc bolely. Dneska si umím říct: Moni, jsi úžasná, miluju tě!! A to jsem hodně dlouho nedokázala. Nikdy bych za nic nevyměnila ani chvíle, kdy můžu být naprosto sama sebou. Pořád ještě mi to sice nejde vždycky a s každým, ale když ty chvíle žiju, není nic lepšího. Za nic bych nevyměnila ty pocity štěstí, co mívám když někomu vedu terapii ani ten pocit, že to, co celým srdcem miluju, pomáhá lidem ke šťastnějšímu, zdravějšímu a spokojenějšímu životu! 🙂 A pak taky úsměv, radost a obejmutí mojí milovaný sestřičky a synovečka!! 🙂

Máš nějakou životní zkušenost, která byla fakt nepříjemná, ale díky které ses posunula o velký kus vpřed a teď jsi za ní ráda? Prožila jsem několik těžkých a bolavých ran osudu, při kterých jsem si myslela, že je nemám šanci zvládnout, že mě totálně položí. S odstupem času můžu říct, že jsem svým způsobem ráda za každou takovou zkušenost, protože díky nim jsem dneska tam a taková, kde a jaká jsem a – což mě velmi těší – dostávám krásnou zpětnou vazbu od lidí, že je pro ně můj příběh inspirací. Jsem moc vděčná za to, že i takové zážitky v sobě nesou potenciál k něčemu pozitivnímu. 🙂

Konkrétně bych tady uvedla asi jen dvě takové zkušenosti. Narodila jsem se o dva měsíce dřív s dětskou mozkovou obrnou. Prognóza lékařů byla neúprosná a krutá. Tvrdili, že pravděpodobně nepřežiju prvních pár dní života a pokud ano, nebudou mi fungovat nohy ani mozek, skončím v ústavu pro mentálně postižené a nebudu vědět o světě. Prý nikdy nepoznám, jaké to je, chodit na tzv. normální základní školu. Přežila jsem, chodím (i když mám po operaci jednu nohu o trošičku kratší než druhou), myslím a přestože tomu nevěřil nikdo jiný než já, splnila jsem si sen a dosáhla jsem dokonce na bakalářský titul na vysoké škole. Tohle by rozhodně na začátku nikdo nepředpokládal. A mě tahle cesta naučila hrozně moc, i když byla těžká a problémová!! Třeba, že je úplně jedno, co vám kdo říká a jestli ve vás věří nebo ne. Nezáleží na tom, jak moc trnitou cestou jdete a kolik překážek vás na ní potká. I tak můžete překonat sami sebe a dosáhnout naprosto čehokoli, když v to sami uvěříte.

A druhá věc – od tří měsíců věku až do 25 let jsem trpěla příšerným atopickým ekzémem. Kdo to zažil, ví, jaké je to peklo. Vyzkoušela jsem na ekzém snad vše dostupné na trhu od mastiček a krémů až po zaručené babské rady. Nepomáhalo mi nic celé ty roky. Byla jsem z toho zoufalá, na těle jsem měla mokvající, krvácející rány, které mě bolely tak, že jsem ani v noci nemohla spát, nemohla jsem se sama na sebe ani podívat, protože jsem vypadala odporně a na psychice se to samozřejmě odrazilo taky. Nevěděla jsem už, co mám dělat a snad jsem už po tolika marných pokusech ani nevěřila, že z toho existuje cesta ven. A pak mi do života vstoupilo EFT, jak já říkám, ZÁZRAK NA TŘI. :) V mém životě se od toho okamžiku změnilo úplně všechno, potkala jsem se se svým osudem! 🙂

Jak bys sama sebe charakterizovala v 10 slovech?

Citlivý, empatický, cílevědomý, tvořivý, šťastný snílek, který žije své sny. 🙂

Co ti na sobě momentálně nejvíc vadí a chceš na tom zapracovat?

Mívám tendence hledat jistotu a upínat se k ní, přestože vím, že jistota neexistuje nikdy a v ničem. Takže vedu někdy velké a neřešitelné boje sama se sebou. 🙂 A taky, přestože učím lidi opak, a to, jak sami v sebe mají věřit, jsou věci, ve kterých mám obrovské pochybnosti sama o sobě, situace, ve kterých si vůbec nevěřím a vím, že mě to hodně táhne dolů a v životě mi to škodí. Někdy mám problém věci pustit a nechat je, aby se prostě staly… potřebuju mít v životě pořádek a panikařím, když to tak není. 😀 No… pořád je na čem makat! 🙂 A to je dobře!

Co bys vzkázala čtenářům?

Co bych vzkázala? Mám někdy pocit, že lidi zapomínají na to, že jsou na světě proto, aby byli šťastní. Ne naopak!! A kromě toho, že mám sama v oblibě několik motivačních citátů, které mi pomáhají, vytvořila jsem si jeden vlastní. Říkám, že sny se plní – když jim uvěříte … a jdete jim naproti! Tak jděte! Protože není nic lepšího, než když můžete žít to, o čem jste dřív jenom snili. 🙂