Pro mnohé z nás není snadné odmítnout, požádá-li nás někdo o pomoc či laskavost. Často děláme to, co nám není příjemné, jen abychom se druhým zavděčili. Když ale neumíme říct láskyplné ne, ubližujeme tím především sami sobě.
Být k druhým laskavý a vstřícný je jistě fajn. Pokud ale opakovaně nedokážeme vyjádřit svůj jasný a pevný nesouhlas, sami si tvoříme problémy a neblahé pocity. Může se stát, že okolí začne naší dobroty zneužívat a zaděláváme si na úzkosti či deprese. V takových chvílích nerespektujeme sami sebe – své potřeby, touhy ani hranice. A slovo HRANICE je zde klíčové.
Představte si, že vás kamarádka požádá o schůzku, protože si nutně potřebuje vylít srdíčko. Vám se na ni ale vůbec nechce. Možná byste zrovna byli rádi sami nebo už máte jiný program. Jak se cítíte, když máte její prosbu odmítnout?
Ne každý z nás dokáže druhé odmítnout s klidným srdcem. Proč nám činí takové potíže říct někomu „promiň, nechci, nemůžu,“ když vnitřně jasně cítíme, že vyhovět mu je pro nás v danou chvíli nemožné? Proč upřednostňujeme přání druhého, přestože víme, že sami sobě ubíráme čas, energii a životní radost? Je zřejmé, že sami sobě tak jistě prokazujeme neúctu.
Jak si tedy můžete usnadnit komunikaci s druhými a přitom respektovat sami sebe?
Říkejte NE s láskou a klidem, ale důrazně
Dostaneme-li se do situace, kdy odmítáme splnit požadavek druhého, máme tendence dlouze mu vysvětlovat, proč pro nás není možné mu v tuto chvíli vyjít vstříc. Přitom, jak se zdá, nejúčinnější v komunikaci bývají jasná a krátká sdělení. Není třeba zamotávat se do sáhodlouhých příběhů. Stačí říct: „Mrzí mě to, dnes se s tebou setkat nemohu“ nebo „Je mi líto, ale mám už jiný program.“ Pokud to cítíte jako vhodné, můžete (zejména lidem, které znáte lépe) objasnit i důvod svého odmítnutí. Na druhou stranu – nikdo se na vás nemůže zlobit, když prostě a jednoduše oznámíte své stanovisko s laskavostí v hlase.
Připomeňte si, co všechno pro své blízké děláte
Někdy můžeme nabýt dojmu, že je od nás neuctivé nebo sobecké splnit přání druhého. Uvědomme si ale prosím, že i my máme právo na SVŮJ život, SVŮJ odpočinek, SVŮJ klid. Mnohokrát jsme tu pro druhé, podporujeme je, nasloucháme jim, snažíme se pomoci. Důležité je však poskytnout toto i sobě samým. To, že někoho čas od času odmítneme, neubírá nic na naší hodnotě nebo síle pouta, které s druhým máme. Ve chvíli, kdy si sami vnitřně ukotvíme situace, kdy jsme někomu vyhověli, mnohem snáze se nám potom říká NE, když jej jednou za čas vyslovíme. Cítíme totiž, že odmítnutí nerovná se naše selhání, ale právě naopak – úctu k sobě i k druhému.
Dopřejte si čas na promyšlení daného požadavku
Stává se to běžně. Na ulici nás zastaví prodejce a cíleně a neodbytně nám nabízí „úžasný“ tarif, lepší podmínky a kdoví, co všechno. Ne každý z nás dokáže v takových situacích pohotově reagovat a říci jasné: Ne, nemám zájem! Necháváme se vmanipulovat do situací, které nám nejsou příjemné a pak nevíme, jak z toho ven a necítíme se dobře. V tuto chvíli je velmi žádoucí získat čas na svoji stranu. Můžeme říct například: „Nezlobte se, musím se o tom poradit s přítelem“ nebo „Promiň, nemám teď u sebe diář, zítra se ti ozvu.“
Přestože se v začátcích takové komunikace můžete cítit nejistě, věřte, že umět říkat NE, je stejně důležité jako říkat ano. A když se to naučíme, bude se nám žít mnohem lépe a snadněji.
