Nemáte sebemenší důvod žárlit a přesto ve vás hlodá červík pochybností kdykoli vašemu partnerovi pípne nová SMSka. Špatně snášíte, když se váš přítel baví s jinou ženou. Jste nesví, když se vám protějšek dlouho neozývá a v hlavě se vám rodí nepříjemné scénáře plné nedůvěry. Pochybujete o něm i jeho lásce. Dokážete udělat neuvěřitelnou scénu z ničeho.
Ano, i žárlivost může v jisté míře partnerovi zalichotit, může být vnímána jako symbol toho, že nám na druhém záleží. Avšak jak se říká – všeho moc škodí. S chronickým žárlivcem asi nikdy nebude vztah úplně jednoduchý. Někdy dokonce neustálé a neopodstatněné žárlivé scény druhého z dvojice natolik obtěžují, že nakonec opravdu uteče za někým jiným.
Žárlivost ve vztahu ničí lásku, ničí podezřívaného partnera i toho, kdo žárlí. Patologický žárlivec nedokáže druhému patřičně projevit lásku, s žárlivostí vysílá do vztahu spíše nejistotu, pochybnosti a strach. Strach, že pro partnera/partnerku není dost dobrý a že tento partner či partnerka si toho už určitě také všiml/a a tudíž hledá náhradu jinde.
Žárlivec o vaší lásce a náklonnosti bude pochybovat stále. Bude neustále hledat důvody a důkazy, že jsou jeho domněnky reálně podloženy. A tak jej ani tisíc vašich slibů, přísah či záruk nepřesvědčí, že se trápí zbytečně. Žárlivost je nemoc. A stejně jako každá nemoc i žárlivost může začít nenápadně. Jedním jediným lehkým příznakem. Pokud ale se svou žárlivostí nepracujeme a neléčíme ji, může narůst do obřích rozměrů a vztah úplně zahubit.
Co můžeme dělat, aby se to nestalo?
1. Připusťte si, žárlíte
Žárlivost je prachobyčejná obava, že přijdeme o to, co máme. O lásku partnera, o jeho pozornost či o pocit bezpečí. Začínáme si uvědomovat, že všechno to úžasné, co na svém protějšku vidíme a proč jsme si jej vybrali, na něm může vidět i kdokoli jiný. Přepadne nás strach, že nám ho někdo sebere.
A tak i za nevinnou konverzací vidíme flirt, pročítáme partnerovy zprávy v mobilu a trápíme se. Ztrácíme půdu pod nohama. Ne proto, že by náš partner dělal něco špatného, ale proto, že my to tak vidíme. Nezáleží na tom, jestli máme v ruce objektivní důkaz, že nám partner zahýbá. Koneckonců, když chronický žárlivec důkaz nemá, vytvoří si ho v hlavě. Přemýšlí způsobem: „To je podezřelé, že si zrovna teď s nikým nepíše.“ A tak se točí v kruhu. Mít přiměřenou obavu o svůj vztah je v pořádku a přirozené. Pokud ale za každým partnerovým krokem vidíme nevěru, je to problém. Náš problém. Nepopírejme ho.
2. Posilujte svou sebedůvěru
Žárlivost poukazuje na potíže se sebevědomím, na nízkou sebedůvěru. Možná nám chybí už od dětství. Možná nás odmalička někdo přesvědčoval, že nestojíme za nic, že nejsme dost dobří. A my jsme tomu uvěřili a vytvořili si v hlavě program, podle kterého k sobě přistupujeme dodnes. Nevěříme si a všichni okolo nás se nám zdají být tak nějak lepší, chytřejší, přitažlivější. Zatímco na sobě vidíme převážně nedostatky.
Ale se vším se dá pracovat. Vzpomeňte si na to, čeho jste v životě dosáhli. Co se vám dosud už podařilo? Jaké povahové rysy na vás druzí oceňují? A jaké máte na sobě nejraději vy sami? Snažte se zaměřovat primárně na své kladné stránky a úspěchy. Najednou uvidíte, že nejste tak neschopní, jak jste se doposud vnímali. Oceňujte se. Klidně i za maličkosti. Najdete jich jistě více než se vám kdy zdálo. A vaše sebedůvěra i sebevědomí začne pomaličku růst.
3. Neporovnávejte se s ostatními
Každý z nás je jedinečný originál. Tak jedinečný, že na celé planetě nenajdeme dvě osoby se stejnou DNA. Vždycky bude oproti nám někdo v něčem vynikat, mít něco, co my nemáme a co bychom si třeba přáli. Ale stejně tak i naopak. My zase máme to, co chybí jiným. Je nesmysl trápit se. Uvědomme si, že náš partner si pro život zvolil právě nás a to proto, že jsme takoví, jací jsme a máme v sobě to, co jemu vyhovuje, co na nás obdivuje a čeho si na nás váží. Láska se mnohdy nedá ani popsat, prostě se musí cítit. A když nás někdo miluje, jsme pro něj výjimeční a nejlepší, přestože zdaleka nejsme dokonalí. Nechtěl by nikoho jiného, protože miluje NÁS.
4. Dejte důvěru sobě i partnerovi
Představme si svět, ve kterém nikdo nikomu nevěří. V takovém světe se na každém kroku budeme cítit ohroženi. Budeme druhého stále podezírat – že nám lže, že nám podrazí nohy, podvede nás nebo dokonce zastřelí. Vždyť tu možnost přeci má. Mohli bychom všichni chodit se zbraní a držet ji druhým u hlavy. Popravdě, ve světě, kde se toto všechno může stát, už všichni žijeme. A přesto kráčíme životem s jistou důvěrou, že nám druzí (i cizí) lidé neublíží. Jak poznat, jestli druhým můžeme věřit? Tak, že jim dáme svou důvěru. Ano, mohou zklamat. Ale ani tak to není tragédie. Z každé zkušenosti, která nás potká, se můžeme poučit. Věřme, že všechno, co partner říká a dělá je pravda. Jestliže říká, že nás miluje, věřme mu to. Zaslouží si naši důvěru a my si zasloužíme klid v duši. Zdravá důvěra vztah stmeluje a posiluje. Dejte mu ji a vy i partner budete silnější.
