Mnozí z těch, kteří viděli nebo četli Tajemství, mohli snadno nabýt dojmu, že k tomu, aby si do života přitáhli vysněného partnera, luxusní auto nebo balík peněz, stačí prostě jen vizualizovat – udělat si nástěnku vizí, při každé příležitosti se na ni dívat, chvilku nechat tělem proběhnout pocit jako bychom svého cíle již dosáhli a… nechat to být! Protože pak je na tahu Vesmír a je na něm, aby naši objednávku doručil.
Silnější než myšlenka je …
Tvůrci ale ve filmu „zapomněli“ zmínit či zdůraznit jednu důležitou věc (která je, jak se zdá, jasná jako facka) a pravděpodobně je absence tohoto kroku v procesu zhmotňování také důvodem, proč už dávno všichni nemáme v garáži drahé vozy, nejezdíme na exotické dovolené a na svého ideálního chlapa narazíme asi jen v pohádce. Pozitivně myslet prostě nestačí! Důležité je správně VIBROVAT! Být na stejné vlně se svým přáním.
Pokud si budu přát hodně peněz, zatímco nevěřím, že bych je skutečně mohla mít a jsem momentálně ve stresu, protože žádné nemám, nepomůže mi ani to, když se stokrát denně podívám na obrázek, na němž se někdo koupe v penězích a budu si říkat, jak je mi vlastně skvěle, když není. Proč? Protože do prostoru vibruji STRACH, že teď peníze nemám, že nezaplatím složenky a vlastně si ani neumím představit, že bych někdy mohla být finančně úplně v pohodě.
Jak často říkám, velkou roli v tom, co považujeme pro sebe za možné, hrají programy, které jsme nastřádali v dětství (od rodičů, učitelů, …) a také kritický faktor, který se ozývá vždy, když do hlavy pošleme něco, s čím není v souladu naše mysl a podvědomí.
Popření není řešení
Dnes je věta: „Mysli pozitivně“ takovou módní vlnou. Často si ale takto jen sami lžeme do kapsy. Myslíme si, že když sami v sobě vědomě popřeme negativní pocity nebo naučené programy, kterým jsme naslouchali celý život, nechá se naše mysl ošálit. Jenže ona není hloupá. A naše podvědomí už vůbec ne! Nemá smysl popírat to, co cítíme a prožíváme a předstírat štěstí a pohodu, když to uvnitř nás vře a nevíme si rady sami se sebou.
Pozitivní věci v našem životě se začnou dít ve chvíli, kdy zpracujeme prožitky, které nás dovedly do stavu, v němž se cítíme bídně. Pakliže zneutralizujeme nepříjemné pocity a podnikneme konkrétní kroky ke zlepšení situace, začneme se poté i mnohem lépe cítit. A to je přesně ten moment, kdy se pomaličku začne měnit i naše vibrace. Nepopírejme v sobě své pocity, naopak! Vše, co v sobě budeme za každou cenu dusit, je jen časovanou bombou, která dříve nebo později vybouchne. A my nejen, že ztrácíme čas a energii (tím, že před problémem zavíráme oči namísto toho, abychom jej řešili a pak byli v klidu), kterou bychom mohli využít lépe, ale také jdeme sami proti sobě, proti svým snům a cílům.
Bylo by jistě krásné, kdyby bylo vždy v souladu to, jak o konkrétní věci či situaci smýšlíme a jak se v souvislosti s ní cítíme uvnitř. Snáze bychom tak docházeli k naplnění svých tužeb a zároveň by pro nás bylo mnohem jednodušší propouštět ze života to, co je jakkoli v rozporu s naším dobrým pocitem.
Ovšem nejsme bezchybné a dokonalé bytosti (i když z určitého úhlu pohledu možná ano?!) a právě proto, že nás často ovlivňují naše strachy, pochybnosti nebo i řeči okolí, uvnitř nás kmitá negativní přístup k věci, byť se snažíme vědomě soustředit svou mysl na to, že bude vše v pořádku. A není to jednoduché takovou roztříštěnost pocitů ustát, viďte?
I já mívám občas stavy, kdy chci svou mysl přelstít pozitivním přístupem, ale přitom každá moje buňka křičí, že přece vím, že takhle si žádanou situaci do života nepřivolám, když jsem vnitřně úplně rozedraná. Učím se s tím pracovat. Nepopírat, nenalhávat si něco, co necítím. Prostě si jenom řeknu: OK, tak tudy cesta nevede. Spoustu těch nepříjemných prožitků mi pomáhá odstranit EFT. Už jsem taky pochopila, že místo neustálého omílání toho, jak běží věci špatně, je lepší snažit se přetvořit pocit, hledat způsob, jak se vymanit ze všech těch destruktivních pocitů, byť to v některých chvílích může vypadat jako nadlidský úkol.
A jak se tedy přeladit na tu správnou vibraci?
Dlouho jsem přemýšlela, jak zařídit, abychom se přeladili ze zničujících pocitů a myšlenek na šťastnější vlnu a zároveň to nebyla lež, kterou si bez prožitku snažíme nacpat do hlavy, když okolnosti v našem životě zrovna vůbec neodpovídají vysněnému ideálu. Jediné, na co jsem přišla, je to, že zkrátka musíme začít DĚLAT to něco, co nám přinese pocit radosti a štěstí. Nechat se tím úplně pohltit. Stejně jako se zpívá v jedné písničce: Dělání, dělání všechny smutky zahání… A jak si tak hezky JSME v proudu oné milované činnosti, uvědomíme si, že se CÍTÍME lépe, skvěle, úžasně! A právě tohle je ta cesta… Nikoli jenom pozitivně myslet, ale konat to, co máme rádi a najednou i „pozitivně“ záříme a vibrujeme.
Myšlenky mají zcela jistě ohromnou moc a tvořivou sílu. Bez emoce a prožitku jsou ale jenom poloviční. Pamatujme si, že celá naše bytost musí být kongruentní s tím, co chceme. V myšlence, slovu i v činu.
