Pamatuju si to jako včera.
Bylo mi 11 let, prázdniny jsem zrovna trávila u babičky a strašně mě bolelo břicho. Do té doby jsem tak obrovskou bolest nezažila. Byla tak silná, že už děda pomalu startoval auto a chystal se mě odvézt k doktorovi. Babička si myslela, že mě chytl slepák nebo tak něco.
Ještě jsem si před odjezdem odskočila na záchod a tam na kalhotkách spatřila krvavou skvrnu. Svěřila jsem se babičce a ta řekla: UŽ JE Z TEBE ŽENSKÁ!
Připadala jsem si důležitě. Jako velká holka.
Babička mi podala vložku a pak jsme vyrazily do místního obchodu, kde jsme od každého typu vložek vzaly jedno balení. Protože jak řekla babička „se přece musí zjistit, které mi budou nejlépe vyhovovat“. To dá rozum. Všem, kdo zrovna v tom obchodě byli, muselo být jasné, že můj Den D je tady! Nijak mi to nevadilo.
Když pak přijela máma, babička jí oznámila, že jsem dostala měsíčky.
Takhle nějak vypadalo mé první setkání s menstruací.
Nijak zvlášť o tom se mnou nikdo nemluvil, ale pravda je, že jsem neměla pocit, že k tomu potřebuju něco dodávat. Pochopila jsem, že takhle to teď bude každý měsíc a vlastně mě hřála ta babiččina věta, že „už je ze mě ženská“. Jen jsem si přála, ať příště to ženství tolik nebolí.
Mám pocit, že ve škole jsem se o menstruaci v rodinné výchově dozvěděla až poté, co už jsem ji sama zažila.
Určitě něco podobného znáte: Učitelka vysvětluje, jak funguje ženské tělo a že ke zdravému životu patří i menstruační cyklus. Holky zpozorní, cítí, že „je tady to velké téma“ a kluci, pokud jsou přítomni, si hloupě smějí. Pak taky následovaly oddělené hodiny chlapců a dívek, kdy k nám přišla paní z poradny pro ženy a dívky. Povídá o menstruaci úplně přirozeně, je připravena zodpovědět jakoukoli otázku a atmosféra mezi ní a námi dívkami je o poznání dospělejší než tehdy v hodině i se spolužáky. Na rozloučenou každé z nás rozdala brožurku o menstruaci a k tomu dvě vložky.
Už jsem fakt velká holka, říkám si.
Ve třídě jsem měla jednu spolužačku, se kterou jsme se o menstruaci otevřeně bavily. Velmi ji trápilo, že „ona ještě nic“. Povídali jsme si o přestávce, když najednou si všimla, že mi z kapsičky od lacláčů vykukuje něco barevného. Intuitivně po tom sáhla a vytáhla mou zabalenou vložku. Významně se na mě podívala. Jako že se mám, že už jsem „TO“ dostala. Asi rok po tom se mi hrdě přišla pochlubit, že ona včera taky.
Máš menstruaci? Hurá, budeš moct mít miminko!
Co si pamatuju, brala jsem menstruaci od prvního dne jako přirozenou součást života. Jako zdravou cestu k miminku, moc jsem se těšila, že jednoho dne i díky menstruaci budu moci být maminkou. Nikdy jsem ji tedy nebrala jako tragédii nebo něco, čeho bych se radši zbavila. Pravdou ale je, že ty obrovské bolesti každý měsíc, kdy jsem tzv. lezla po zdi, zvracela a div nepadala do mdlob, bych dokázala oželet. Na tělocvik mi má tehdejší lékařka napsala omluvenku platnou po celý rok vždy v době menstruace a dodnes si vzpomínám, s jakou nevolí si ji četla moje tělocvikářka. Pronesla něco jako: Vždyť s tím klidně můžeš cvičit! Když jsme se o tom pak opět v ordinaci bavily s mojí mámou a doktorkou, ta celou věc uzavřela větou: Paní učitelka asi neví, co je to opravdu bolestivá menstruace. Měla jsem pocit, že mě konečně někdo chápe a byla jsem spokojená.
Víc bych někdy toto téma ráda rozebrala v jiném článku, a tak už se víc rozepisovat nebudu.
Co si jako ženy o menstruaci předáváme?
Jsem poměrně otevřený člověk a nedělá mi problém mluvit s lidmi téměř o ničem. Ve svém okolí, od kamarádek, spolužaček i starších žen jsem ale často slýchala, že „už to zase dostaly“ a jaká je to otrava! Že je jim tak zle, že si musely vzít prášek a nemůžou plavat ani sportovat. Mnohé slečny v mém okolí menstruaci často nazývaly „krámy“ a mně to postupem času víc a víc připadalo jako sprosté a neuctivé označení pro něco tak důležitého k tomu, abych mohla být máma. Vlastně mám tenhle postoj do dneška. Ani přes ty silné bolesti jsem nikdy k menstruaci neměla negativní postoj, jen jsem vždy čekala, jak ten následující měsíc zvládnu tentokrát a jak moc mě bude bolet. Někdy to bylo šílené, někdy docela v pohodě.
Vyzvala jsem vás ke spolupráci
Když mě napadlo napsat článek o menstruaci, vyzvala jsem na Facebooku ženy, aby mi odpověděly na tři krátké otázky. Chtěla jsem si sama pro sebe zmapovat to, jaké poselství jsme jako holčičky a slečny o menstruaci slyšely od blízkých lidí. Chci na tomto místě moc poděkovat všem ženám které se zapojily a poslaly mi své odpovědi. Některé byly velmi hluboké a svěřovaly jste se mi v nich i s velmi osobními prožitky. Vaší otevřenosti si moc vážím.
Všechny odpovědi byly důvěrné a nebudu je tady publikovat a je mi taky jasné, že z tak malého počtu respondentek není možné usuzovat obecně platnou pravdu pro všechny ženy, ale alespoň ve zkratce to, co jsem se dozvěděla….
- Že menstruace byla pro vaše maminky a jiné blízké ženy povětšinou tabu a nehovořily s vámi o ní vůbec a nebo jen velmi „technicky“. (Vezmi si vložku a tím to hasne!). Tam, kde se maminky styděly, důležitou roli sehrály kamarádky, spolužačky, se kterými jste si o tom mohly promluvit, případně vám vše kolem menstruace dovysvětlily jejich maminky. Tomu sama za sebe tleskám.
- Mám radost, že se mezi odpověďmi párkrát objevilo i to, že vám maminka všechno citlivě vysvětlila a na menstruaci se vás snažila připravit, často i v kombinaci s nějakou tematickou knihou. Tyto odpovědi byly o něco méně časté než ty, že o menstruaci se doma nemluvilo.
- Pro většinu dotazovaných žen znamenala/znamená menstruace komplikaci a omezení v podobě nemožnosti sportovat nebo se milovat s partnerem. Menstruace pro ně je/byla spíš otravnou záležitostí. Bohužel drtivá většina těchto žen má s menstruací spojené spíš negativní konotace (silné krvácení, velké bolesti, zhoršení pleti, nepravidelné cykly, léky na tišení bolesti a časté návštěvy gynekologa).
- Obecně vzato se ale všechny shodují v tom, že menstruaci přijaly jako běžnou součást ženského života a i přes tyto potíže se v ní snaží vidět to pozitivní (tělo je zdravé, může počít miminko).
- Z čeho mám ale obrovskou radost, je to, že jste psaly, že vás maminka s příchodem menstruace uvítala ve světě dospělých žen a dokonce, že po ukončení menstruačního cyklu některým z vás menstruace i chyběla.
Položila jsme vám veskrze 3 otázky a chtěla jsem trošku nahlédnout do toho, jak se jako ženy stavíte ke svému cyklu a jak případně váš vztah k menstruaci ovlivnilo to, co jste o ní prapůvodně slyšely od jiných žen. Musím říct, že ty odpovědi byly směrem k menstruaci spíš negativní a mě to bohužel moc nepřekvapilo. Některým z vás taky činilo potíže kupovat si hygienické potřeby, cítily jste se při tom trapně, styděly se. V menší míře jste pak psaly, že jste za svou menstruaci rády a maminky nebo jiné ženy se vám snažily vstup do této nové fáze života ulehčit a o menstruaci s vámi mluvily hezky.
I tenhle malý vzorek respondentek mi v konečném důsledku vlastně potvrdil to, co obecně slýchám i od dalších žen. Že si v sobě stále často neseme pocit, že menstruace je spíš nepříjemná přítěž, která bolí a kterou musíme nějak přetrpět. Naprosto ale chápu, že při silných bolestech a jiných komplikacích jsou pak tyto nehezké otisky v nás i dlouhé roky. Chápu a respektuju.
Mé přání pro všechny holčičky
Moc bych si přála, aby byly všechny holčičky a slečny na svou první menstruaci připravené. Aby ji pokud možno neprožívaly příliš bolestivě a jako katastrofu, která je teď desítky let neopustí. Přála bych si, aby ženy dokázaly o svém menstruačním cyklu mluvit otevřeně, bez studu nebo s negativním nádechem. Přála bych si, abychom si všechny (i přes ty nepříjemnosti) uvědomovaly, že je to cesta k největšímu zázraku, jaký se na světě snad může stát a že menstruace není jen to období krvácení a bolestí, ale že z celého cyklu můžeme čerpat i to krásné a pozitivní. Protože každý týden se měníme v jinou ženu.
Poslední dobou mě velmi lákají nejrůznější rituály. A tím nemyslím žádné ezoterické nebo šamanské setkání. Ráda bych ale pokud se mi ještě poštěstí miminko, prošla předporodním rituálem v kruhu blízkých a milovaných žen.
A s menstruací to může být podobně. Pokud máme dceru, kterou její první menstruace teprve čeká, můžeme ji potom v ten den vzít třeba do cukrárny a trošičku oslavit, že už v jistém smyslu taky patří mezi ženy. Můžeme si s ní o tématu promluvit a koupit jí při této příležitosti nějakou maličkost pro radost. Jako vzpomínku na ten velký den. Protože je důležité, aby věděla, že menstruace není jen o bolesti a že vůbec nemusí být tak nepříjemná, jak často slyšíme. I těmito drobnými krůčky se pak tvoří důležitý vztah k vlastnímu tělu a přepisuje aspoň trošku ten negativní záznam, který se do nás dost možná někdy před lety otiskl.
A já nějaký takový „rituál“ k první menstruaci své dcery určitě udělám.
