Budu vám vyprávět příběh jednoho muže. Říkejme mu třeba Pepa.
Pepu měli skoro všichni rádi, byl vždycky hodný, sympatický, měl smysl pro humor a v jeho společnosti se lidé cítili dobře. Když se oženil a se ženou se jim postupně narodily 2 děti, všechno vypadalo jako rodinná idylka.
Ale nebylo tomu tak.
S postupujícími léty se Pepa začal měnit. A nebo byl v nitru stejný, ale v návalu problémů a nezvládnutých vnitřních zranění se z něj stával úplně jiný člověk. Společnost mu (nejdřív tu a tam a potom stále častěji) dělala láhev piva a nějakého tvrdého alkoholu. Pepa v tu chvíli už nebyl tím příjemným chlápkem, který nezkazil žádnou legraci. Pod vlivem alkoholu se z něj stával tyran, který bil svou ženu i děti. Výjimkou nebyly ani vytržené prameny vlasů, rozbité dveře, modřiny a šrámy na duších těch, kteří ho kdysi milovali a které on mě chránit.
Z počátku se Pepova žena snažila tzv. kvůli dětem. Věřila, že se Pepa dá do pořádku a jejich rodina bude fungovat jako dřív. Nestalo se to. Pepa přece „žádný problém“ s pitím nemá.
Netrvalo dlouho a Pepu kvůli pozitivnímu testu na alkohol vyhodili z práce. Třikrát mu sebrali řidičský průkaz za jízdu pod vlivem alkoholu. Děti se ho bály a žena už s ním nechtěla mít nic společného. Podala žádost o rozvod a sbalila mu tašky. Pepa neměl kam jít, a tak se vrátil do rodné vesnice ke svým rodičům. Ani tady si ale ani za mák neuvědomoval, že je v jeho životě něco, co už dávno nemá pod kontrolou, ačkoli všem tvrdil, že moc nepije a kdykoli s tím může přestat.
Když se napil, byl zlý, agresivní, křičel a vůbec se nedokázal ovládat. Alkohol mu dodával sebevědomí, odvahu, pocit, že za něco stojí, … Pil, když měl „dobrý den“ a něco se mu podařilo a pil taky, když byl rozrušený, naštvaný, smutný. Pil tu s Martinem, tu s Jirkou, tu s Alenou, … Pil se všemi, jen ne s mírou. Rána po probuzení byla krutá. Najednou bylo víc dní, kdy je Pepa opilý nebo si alespoň udržuje hladinku, aby vůbec zvládl den.
Trápení rodiny
Jeho rodina se kvůli němu velmi trápila. Přidělával jí starosti. Jednou, když přišel o práci, když mu sebrali řidičák, když se nevybíravým způsobem choval k lidem, kteří mu vždycky pomáhali a nikdy ho nenechali ve štychu. Byl zlý a sprostý hulvát a problém dle Pepy měli všichni kromě něj. Všichni se už báli, v jakém stavu přijde domů a co zase nastane za scény a boje. Byli plní strachu z toho, kdo vstoupí, když se otevřou dveře.
Když nepil, byl milionový. Jakmile se mu do života připletl démon alkohol, nikdo s ním nechtěl být, všichni se ho báli a dávali od něj ruce pryč. Jeho přítelkyně se s ním mnohokrát rozešla a pak se zase dali dohromady. Na jak dlouho?
Pepa přišel už téměř o všechno a stále nechápe, že tudy cesta nevede. Nevidí ve svém hulvátském chování ani v pití alkoholu žádný problém. A dokud nebude chtít on, nedostane se z toho. Pokud bude pokračovat, nepotrvá to dlouho a upije se. A už vedle něj nebude nikdo, kdo by mu pomohl nebo mu držel palce. Zůstane sám jen s láhví alkoholu.
Možná taky znáte takového Pepu
Možná ho máte doma.
Už si jsem dávno jistá tím, že když člověk nechce, nepomůže mu ani tisíc blízkých. A taky tím, že jsou situace, kdy se nejlepším heslem zdá být: Kdo uteče, vyhraje! Protože alkoholik ničí nejen sebe, své tělo, svou mysl a život, ale i životy těch, kteří ho mají nebo měli rádi. Jakákoli závislost funguje na tomto principu. A velmi často dochází do momentu, kdy nepomůže vysvětlování, přemlouvání ani žádný jiný způsob než ten, aby dotyčný padl na úplné dno. Vyřízený a se ztrátou všeho, co dělá život životem. To je přesně ta chvíle, kdy se mu buď z posledních sil „rozsvítí“ a začne se svou závislostí něco dělat, protože ví, že už mu nic a nikdo nezbyl a že jeho způsob života ho (z)ničí a nebo tomu podlehne a dopadne nejhůř, jak může.
Není to jednoduché pro nikoho ze zúčastněných. Ani pro něj ani pro ty ostatní, kteří se den za dnem dívají na to, jak se z fajn člověka stává něco horšího než zvíře. Totální zoufalec a troska.
Každý z nás si v sobě nese rány, křivdy a bolesti, které, když jim nevěnujeme pozornost a něco se v nás zlomí, mají potenciál pro závislostní chování. Je poměrně jednoduché do závislosti spadnout a o mnoho, mnoho těžší se z ní vyhrabat. Ale pokud chceme žít, nic jiného nám nezbývá.
