Hned na začátku vám položím otázku: Baví vás práce, kterou děláte?
Otázka je to velmi jednoduchá a v tuto chvíli mě moc mrzí, že nemůžu být u toho, když si na ni pravdivě odpovídáte. Proč? Protože jednoduše věřím tomu, že naše práce by nás bavit měla! A ne vždy tomu tak je.
Moje babička mi vždycky říkává: „Každej prostě nemůže dělat práci, která ho baví. Musíš se smířit s tím, že na tebe čeká něco jinýho!“
A já se ptám: Opravdu bych se s tím měla prostě jen smířit a nechtít cítit se v práci dobře?
V práci trávíme poměrně velkou část života, takže bychom VŠICHNI měli dělat to, co nás baví a co celým srdcem milujeme. Přitom to dost často bývá přesně naopak.
Chodíme do práce s nechutí nebo odporem, nadáváme na šéfa a už v pondělí se nemůžeme dočkat víkendu. A teď si jen na chvíli představme, jak by to vypadalo, kdybychom všichni v pracovní době dělali to, co je naší největší vášní, v čem jsme dobří a co nás beze zbytku naplňuje. Jak by se asi zvýšila naše produktivita a radost ze života? Jak by se díky tomu zlepšily naše vztahy?
Možná teď namítnete, že tohle je v dnešní době utopie. Zvlášť pokud máme děti, musíme být rádi, že nějakou práci vůbec máme, abychom je uživili, řeknete si třeba. Tomu samozřejmě rozumím. Není jednoduché kráčet neohroženě za svým snem, když nás pronásleduje strach z toho, jestli budeme mít z čeho platit jídlo, bydlení, jestli obstaráme všechny naše potřeby.
Jestli jsem se ale v životě něco naučila, pak například to, že nic z toho, co za to opravdu stojí, nebývá snadné.
Často se ovšem stává, že možná víme, co bychom chtěli dělat, jakou práci vykonávat. ale až příliš brzy uvěříme ostatním (nebo tomu strachu), že zrovna my nejsme ti vyvolení, kteří můžou dělat to, co si vždycky nejvíc přáli. A tak se svého snu vzdáme, namísto toho, abychom (byť prozatím v ne zcela vyhovující práci) šli svému ideálu naproti.
Ještě nedávno jsem téměř od všech lidí ve svém okolí poslouchala pro mě tu nepochopitelnou větu: Najdi si NORMÁLNÍ práci. Stále nerozumím tomu, co znamená sousloví normální práce. Je to taková ta, kde sedíme od rána skoro až do večera a mezitím uběhne celý den, aniž bychom si jej pořádně užili? Taková ta, kde děláme 8 hodin něco, co nás nebaví, jen proto, že „doba je zlá a musíme být vděční za cokoli?“ Je to taková ta práce, kde když si chceme vzít dovolenou, musíme se nejdřív někoho DOVOLIT, jestli nám dá volno, abychom mohli odpočívat a nakládat se svým životním časem tak, jak si přejeme?
Pokud ano, pak jsem šťastná za to, že dělám nenormální práci, kterou celým srdcem miluju, která mě baví a pomáhá lidem. Co bych si mohla přát víc? 🙂
Zamyslete se:
Kdybyste měli na svém účtu 1000 000 Kč, chodili byste stále do stejné práce, do jaké chodíte nyní?
Dělali byste tuto práci i zadarmo?
Cítíte se při své práci šťastní?
Čemu byste se rádi věnovali, kdyby nebylo možné neuspět?
Možná si teď začínáte uvědomovat, že to jde i jinak a že už nechcete setrvávat ve svém současném zaměstnání. Možná vás ale přepadl vás strach. Strach z toho, jak to máte udělat, když na vás ze všech stran křičí vaše závazky – děti, o které se musíte postarat, hypotéka…a obavy, že to nezvládnete,….
Nikdo neříká, že musíte z práce odejít hned zítra. Už teď ale můžete spřádat plány, přemýšlet, co chcete a co naopak ani náhodou. A pak už jen stačí vyslat záměr. A hledat přesně takovou práci, kterou toužíte vykonávat. Dovolte si vůbec připustit, že je to možné a je to tak v pořádku!
Co pro svou vysněnou práci můžete udělat již dnes? Každý den stačí alespoň jeden krůček. Každým dnem můžete být své vytoužené práci blíž a blíž. Jen se odvažte! A podnikněte konkrétní kroky. Postupně se vše poskládá tak, abyste dostali příležitost, natrefili na toho správného člověka, který s vaším záměrem může pomoci, Na životě je mimo jiné krásné také to, že nikdy nevíme, co (krásného) nám přinese…Věřte svému cíli a jděte mu naproti. Jakkoli.
Pokud nevíte o žádném zaměstnavateli, který nabízí váš dream job, možná je to znamení, že si jej máte sami vytvořit. Ano, myslím tím podnikání.
Že se vám zdá podnikání jako jeden velký risk? Říkáte si, že u podnikání není jistota, že uspějete?
My jako lidé (téměř všichni) k jistotám tíhneme. Potřebujeme mít pocit bezpečí, stability. Věřit tomu, že v případě potřeby máme k dispozici nějaký pevný bod, kterého se můžeme držet a který zůstane neohroženě stát vždy. I kdyby venku padaly trakaře.
Pravda je ale taková, že JISTOTA NEEXISTUJE. Nikdy a v ničem. Přestože se nám to možná nelehko přijímá, jistotu nemáme ani v tom, že se večer v pořádku vrátíme domů.
Často se konejšíme tím, že v klasickém zaměstnání máme alespoň nějakou jistou. Ale přece ani tady není jisté, že nás zítra náš nadřízený nevyhodí. Nevíme, jestli nám včas zaplatí a my budeme mít z čeho žít. Je to jen pseudo-jistota, která v nás umocňuje pocit, že je přeci bezpečnější zůstat tam, kde jsme a dělat třeba i práci, která nás možná ne tak úplně naplňuje. Uvědomme si ale, kolik času týdně, měsíčně, ročně strávíme činnosti, která nás netěší? Všechen tento čas zabíjíme tím, že plníme sny někomu jinému (šéfovi, jeho rodině…), namísto toho, abychom plnili své vlastní.
Uvědomit si hodnotu času a svou vlastní hodnotu, to je klíč ke všemu.
Říká se: Nežij, abys pracoval, ale pracuj, abys žil. Jinými slovy – najdi si takovou práci, která v tobě probudí život, radost, nadšení, pocity štěstí, takovou, která bude mít pro tebe smysl a hlubší přesah.
Věřím, že každý z nás má na světě své životní poslání. Je to něco, co právě my budeme dělat nejlépe. Něco, čím my můžeme přispět světu a pomoci ostatním. Něco, při čem využijeme své talenty, dary a silné stránky. Něco, pro co jsme se narodili. Jen to najít. Odvážit se jít tomu naproti.
Jsem přesvědčená o tom, že máme-li nějaký cíl, záměr nebo touhu a naplno jí věříme, vždycky se najde cesta, jak ji naplnit. Bez ohledu na to, jak může být zpočátku trnitá a kolik lidí nás od ní bude odrazovat. Jsem jasným důkazem, že když opravdu něco vnitřně cítíte jako tu ideální práci pro sebe, stačí jen nepřestat věřit a dojdete k ní (Děkuji, Vesmíre!). A věřte mi, ten pocit naplnění a štěstí za to stojí!
