Mám mezi přáteli několik veganů nebo vegetariánů a naprosto respektuji jejich volbu. Zajímá mě, proč se rozhodli stravovat a žít odlišně oproti většině, co jim to dává, jak se cítí po fyzické i psychické stránce, jestli vnímají nějaké změny ve svých životech. Nesoudím, jen naslouchám. O veganství jsem si povídala se svou kamarádkou Evou Haisovou.
V poslední době jako by se roztrhl pytel s nejrůznějšími životními styly a způsoby stravování. Upřesněme si tedy hned na začátku, co veganství vlastně je…
Wikipedie definuje veganství jako druh stravy, filozofii a životní styl, spočívající v odmítání konzumace živočišných produktů. Nejíme maso (ani ryby!), med, mléčné výrobky, nepijeme mléko, nekupujeme si kožené a vlněné výrobky (výjimku může tvořit oblečení nakoupené v second handu), nepoužíváme kosmetiku testovanou na zvířatech a snažíme se za sebou nechat co nejmenší ekologickou stopu.
Jaký je hlavní rozdíl mezi veganem a vegetariánem?
Vegetariáni odmítají pouze maso, ale mléko, mléčné výrobky, vajíčka a med konzumují. Spousta veganů (i já) měla vegetariánství jen jako přestupnou stanici na veganství, neboť si časem uvědomí, že nejvíce utrpení je právě v mléčném průmyslu.
Kde u tebe nastal ten okamžik, kdy sis uvědomila, že chceš začít žít trochu jinak než většina lidí? Co bylo tím zlomovým momentem?
Změnu u mě odstartovala přednáška od Garyho Yourofského. Podívat se na ní můžete zde.
Je pro tebe těžké veganský jídelníček dodržovat?
Ze začátku jsem měla neskutečné problémy nejíst sýr. S přítelem jsme byli schopni sníst půl kila sýru během dvou dní. Jakmile jsem ale o původu svého jídla začala více přemýšlet, hned mě veškerá chuť na sýry, mléčné výrobky, vajíčka a maso přešla.
Co na tvou veganskou stravu říká tvůj přítel?
Oba jsme vegani. On mě přivedl na vegetariánství a já jeho na veganství. Je to super, protože se s ním kvůli svému stravování nemusím hádat a vyhneme se později i rozporům ohledně stravování našich dětí.
Je veganství vhodné pro každého?
Já osobně si myslím, že správně sestavený veganský jídelníček je vhodný pro všechny. Rozhodně bych ho doporučila lidem, kteří mají různá kardiovaskulární onemocnění, nadváhu nebo problémy s pletí.
Při diskuzích veganů a ne-veganů dochází často k tomu, že jedna či druhá strana má tendence ujišťovat ostatní o svém názoru jako o jediném možném a pak ke konfliktům není daleko. Chceš druhé o něčem přesvědčit?
Přesvědčováním bych to asi nenazvala. Snažím se jim ukázat, že to jde i jinak, například jim dám ochutnat veganský perník, poradím recept a podobně.
Jak lidi v tvém okolí reagují, když před nimi zmíníš, že jsi vegan?
Z většiny lidí se po zjištění této informace stávají výživoví poradci. Hned se zajímají, kde beru bílkoviny, jestli tak budu krmit i svoje děti a nebo říkají, že by se nikdy nemohli vzdát slaniny/masa/(mateřského) mléka. Pak mi také vypráví, jak známá jejich známé je veganka, je pořád nemocná a její děti nemají dostatek vápníku. Ale většinou lidé můj životní styl tolerují. Třeba moje maminka mi na Vánoce upekla veganské cukroví.
Žiješ v Anglii, a tak můžeš porovnat, jak (jestli vůbec) se tu liší přístup lidí k veganství jako takovému. Je snazší v Anglii v tomto směru „vybočovat z davu“?
Přijde mi, že je mnohem jednodušší být veganem ve Velké Británii, protože tu jsou lidé více tolerantní a otevření novým věcem. Nikdy se mi nestalo, aby se mě Angličan zeptal, kde beru bílkoviny nebo jakkoli zpochybňoval můj způsob stravování. Také je tu mnohem větší nabídka veganských alternativ „normálních“ potravin a na všem je napsáno, zda je to vhodné pro vegany či vegetariány.
Kde nakupuješ potraviny?
Všude možně. Každý z obchodů, kam chodím, je dobrý na něco jiného. Většinou nakupuji v Tescu, Sainsbury’s, Lidlu, Aldi a Pak Foods (hlavně přísady na indickou kuchyni). Věci jako tofu, melasu, tempeh (fermentovaný sójový výrobek) či yeast flakes (vločky ze sušeného droždí) nakupuji v jednom malém veganské obchodě, který se jmenuje Sound Bites.
Častým argumentem lidí, kteří se staví proti veganství je to, že lidský organismus potřebuje ke správnému vývoji i maso a další potraviny, které vegan z jídelníčku vynechává. Prý mu pak chybí dostatek bílkovin, vápníku, železa, vitamínu D nebo B12…
Nepotřebuje. Co se týká výše zmíněných věcí, bílkoviny můžeme najít například v mrkvi, rajčatech či kadeřávku. Nejvíce se jich nachází v luštěninách. Vápník je třeba v máku, sezamových semínkách, ale také v již zmíněném kadeřávku. Železo najdeme hlavně v cizrně, ořeších, jahodách, švestkách či borůvkách. Vitamín D si naše tělo umí vyrobit samo – pomocí slunečního záření.
Vitamín B12 musíme doplňovat pomocí pilulek. Lidé mohou namítnout, že veganství z tohoto důvodu není přirozené, ale myslím si, že tito lidé nevědí, že i dobytku ho doplňují synteticky. Mohli bychom ho dostávat z vlastních výkalů (tlusté střevo vitamín B12 produkuje), ale já osobně raději zůstanu u tabletek. 🙂
Podle nejrůznějších organizací zaměřujících se na výživu je naopak veganská strava plnohodnotná a zdravá v každém věku. Prý pomáhá i jako prevence proti řadě onemocnění a hodí se pro kojící maminky….
Doporučuje ji i britský NHS (Nation Health Service). Veganství je výborné jako prevence rakoviny konečníku, mrtvic kardiovaskulárních onemocnění. V dnešním světě se maso jí denně, lidé si život bez něj neumí představit. Neuvědomují si ale, že jim škodí. Jelikož máme dlouhá střeva, z masa se do našeho těla dostává spousta tuku, který pak zanáší cévy a na infarkt je zaděláno.
V naší společnosti bývají všichni, kdo nějakým způsobem vybočují z davu, vnímáni jako exoti a blázni, kteří na sebe chtějí jen upozornit a přitom si plně neuvědomují rizika toho, co propagují… Z čeho pramení tak vyhraněný názor? Co si o tom myslíš?
Myslím si, že je to tím, že lidé nechtějí znát pravdu. Neuvědomují si, v jakých podmínkách zvířata žijí. Spousta lidí má kvůli reklamám zakořeněnou představu spokojené kravičky pasoucí se na zelené louce. Realita je ale úplně jiná. Například v České republice se většina krav na pastvy ani nepouští, protože by pak dávala méně mléka. Každoročně je uměle oplodňují, po desíti dnech jim tele odeberou a mateřské mléko, které je určeno jemu, jde na stoly spotřebitelů. O takových věcech ale v reklamách a zprávách mlčí. Jak říká Paul McCartney: „Kdyby jatka měla skleněné stěny, každý by byl vegetarián“.
Jak se stavíš k názoru, že lidé se stávají vegany jen proto, že je to dnes „in“, ale o samotném stravování blíže nic neví?
I kdyby to dělali jen kvůli tomu, že je to „in“, tak tím pořád zachraňují spoustu zvířecích životů a dělají něco pro Zemi, protože velkochovy patři mezi jedny z největších znečišťovatelů naší planety. Je ale důležité, aby jejich veganství nevypadalo jen tak, že pouze vyřadí maso a živočišné produkty a vesele budou jíst to, co předtím. Je důležité, aby lidé zařazovali do svých jídelníčků nové potraviny, které jim nahradí potřebné živiny, které dříve získávali právě z masa a dalších živočišných produktů. Pokud to neudělají, může to mít vážné zdravotní následky, které se nemusí projevit hned.
Mohla bys nám na závěr doporučit nějakou zajímavou knihu o veganství pro ty, které naše povídání zaujalo a chtěli by si o něm zjistit více informací?
Rozhodně bych doporučila Věčnou Treblinku od Charlese Pattersona, dále knihu Místo vejce banán, což je česká veganská kuchařka, filmy Vegucated, Earthlings, Cowspiracy a web Soucitne.cz, kde je spousta informací a receptů. Skvělé jsou též Facebook stránky Vegan CZ & SK, kde zájemcům rádi poradí sami vegani a navedou je správným směrem.
Zaujalo vás téma dnešního článku a rádi byste něco veganského sami uvařili? Vyzkoušet můžete nejoblíbenější recept Evy Haisové – fazolové enchiladas.
Fazolové enchiladas
- olivový olej
- 2 nakrájené cibule
- 280 g nastrouhané mrkve
- 2–3 lžičky chilli
- 2 plechovky sekaných rajčat
- 2 plechovky fazolí (občas používám 1 plechovku fazolí a 1 cizrny)
- plechovka kukuřice
- balení tortill
- neochucený veganský jogurt (např. Sojade)
- veganský sýr
- Na rozžhavený olej přidáme cibuli a mrkev a dusíme, dokud nezměkne (cca 5–8min). V případě potřeby můžeme nalít trochu vody.
- Ochutíme pomocí chilli a ještě minutu podusíme.
- Přidáme rajčata, fazole a kukuřici a přivedeme k varu, trochu ztlumíme oheň a 5–10 minut povaříme.
- Mezitím zapneme troubu na maximum a připravíme si pekáček.
- Na dno pekáčku dáme trochu naší fazolové směsi.
- Připravíme si tortilly a na každou dáme přibližně dvě lžíce směsi, zabalíme a dáme do pekáčku. Když máme pekáček plný, zalijeme tortilly zbývající směsí, vrch pomažeme jogurtem, posypeme sýrem a dáme do trouby. Pečeme, dokud sýr trochu nezezlátne, přibližně asi 10 minut.
