Pokud máte děti nebo alespoň příležitost trávit s nimi svůj čas, pak jste si možná všimli, že dětský svět je tak nějak jednodušší než ten náš – svět dospělých. Čím to je? Děti nepřemýšlí nad problémy, nad tím co nejde a co je nemožné. Jednoduše jdou a udělají to. Protože jim nikdo neřekl, že to nejde. Nehledají složitosti, protože už jako malé pochopily, že život je ve své podstatě jednoduchý. Že to nejdůležitější je žít a prožít to jediné, co existuje – přítomnost. A být při tom šťastný!
Jsou autentické a samy sebou!
Věří, že všechno je možné. Že mohou být čímkoli a mít cokoli. Vzpomínáte si ještě na ten pocit, když jste tomu věřili taky?
Mám devítiletou sestřičku a téměř pětiletého synovečka. Jsou to moji největší životní učitelé. Díky nim jsem se (znovu) naučila to, co v dětském věku nejspíš bylo vlastní nám všem a jen jsme to pod tíhou rozumu a působení blízkých osob v sobě potlačili nebo zapomněli, že jsme takoví byli a můžeme být.
Podělím se s vámi o pár svých postřehů, které mi opět zjednodušují život a na které se snažím myslet vždy, když se vzdaluji od sebe sama. Děkuji, Terezko a Šimonku!
1. Když skládáme puzzle, prostě skládáme puzzle. Nic jiného neexistuje. Ideální ukotvení v TADY A TEĎ. S dětmi to jde v podstatě samo.
2. Projevy lásky jako obejmutí, pusinky nebo pochvala jsou vždycky dobré. Nejen pro děti. A čím víc si je budeme předávat, tím krásnější život budeme žít.
3. V pohádkách je opravdu uloženo všechno, co pro život potřebujeme vědět. Jen se na ně (zase) naučit dívat jako kdysi.
4. Když něco chcete, dokážete to! Neexistuje jediný důvod, proč byste neměli. To je všechno, čemu musíte věřit. Stejně jako děti. Když jdete za svým snem s tímto přesvědčením, nezastaví vás na cestě ani ta největší překážka.
5. Není nic cennějšího než PRAVÁ RADOST ZE ŽIVOTA! V přítomnosti šťastných dětí si to uvědomíte mnohem snáze. Úžasné je, že trochu té radosti zůstane i ve vás.
6. Existují tisíce řešení každé situace, dokonce i když právě žádné nevidíme. Objeví se! A když ne, můžeme si vytvořit své vlastní.
7. Problémy NEEXISTUJÍ, pouze PŘÍLEŽITOSTI naučit se něco nového a překonávat svoje vlastní limity. To je vždycky dobře! Právě o tom je osobní růst a životní posun. Zlepšovat se, učit se, jít dál než jsme dosud byli a cestou objevovat své vlastní schopnosti a sílu, která v nás dřímá.
8. Děti při příchodu na svět neuměly prakticky nic. Po jednom roce života mluví, chodí, chápou základní orientaci ve světě. I my se „z ničeho“ můžeme vypracovat kamkoli budeme chtít za relativně krátkou dobu.
9. Hrát si je naprosto v pořádku. Rozvinete tak svou kreativitu, myšlení, radost a pocity štěstí.
10. Alespoň čas od času být jako dítě je to nejlepší, co pro sebe můžete udělat! Radujte se, objevujte krásy kolem sebe, tancujte, dělejte hlouposti a naplno si ty chvíle užívejte! Stres se tak rychle rozplyne.
11. Představivost člověka nezná hranic. Nic na tom nemění ani to, že už po světě chodíme nějaký ten pátek. Představivost je začátek cesty ke splnění všech vašich přání. Přesně, jak řekl Napoleon Hill: „Co si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze i dosáhnout.“ Dětem o tom nemusíte nic vyprávět. Ony tímto pravidlem žijí.
12. Život je jednodušší, než si myslíme. Není na škodu s tím (myšlením) občas přestat a prostě jen tak BÝT. Naslouchat! Cítit! Prožívat!
13. Dítě vás miluje, PROTOŽE JSTE (jací jste) a právě takové vás přijímá. Nepotřebuje k tomu žádný další důvod. Proč my dospělí ano?
14. Úsměv vám dveře otevírá, ne naopak. Usmívejte se a pozorujte, co se stane. Kolik příjemných chvil a otevřených náručí vám to do života přinese.
15. Naslouchat rytmům svého těla je základ pro spokojený život. Jakmile jsme unavení, odpočiňme si! Však ony povinnosti chvilku počkají. Nabereme sílu a budeme potom o to výkonnější.
16. Potlačované emoce nadělají vždy víc škody než užitku. Děti to ví a nestojí takto samy proti sobě. Buďme pravdiví k sobě i ke světu okolo. Plačme, když potřebujeme plakat a radujme se, když jsme šťastní. Dovolme si prožít a odžít skutečně to, co se uvnitř nás děje. Je to skvělý způsob, jak pročistit duši.
17. Zpívejme! Nevadí, že bychom nejspíš nevyhráli zlatého slavíka. Komu na tom záleží? Zpívejme a naše nálada se zázračně zlepší.
18. Když se nám něco nepodaří, není to důvod vzdát se. Kolikrát jen dítě upadlo, když se učilo chodit? A vždy se zvedlo a zkusilo to znovu! Stokrát! Tisíckrát! Dokud nestálo pevně na nožičkách a neudělalo první stabilní krůčky. Nevzdávejme se a vytrvejme, dokud neuspějeme!
19. Štěstí se nehledá, nepřijde k nám až vystudujeme 3 vysoké školy, zhubneme 20 kilo a vyděláme milion korun. Štěstí se tvoří a žije! Štěstí je život sám, když jsme v něm přítomní. A jestli nevíte, jak na to, podívejte se na (své) děti.
