Viděli jste kultovní představení Čtyři dohody s Jaroslavem Duškem? Naprosto neotřelým způsobem a s humorem sobě vlastním v něm na konkrétních příkladech ukazuje, v jakých přesvědčeních žijeme a dále pak podle nich vychováváme své děti.
Představení se hraje již 10 let a je stále velmi populární. Jak věřím, diváci při něm prožívají spoustu momentů uvědomění a může jim pomoci k tomu, aby změnili svůj život.
Knihu napsal Don Miguel Ruiz jakožto praktického průvodce osobní svobodou skrze moudrost starých Toltéků. A mě jednou tak napadlo, že osvobodit se ze systému, který ve společnosti máme nastaven a zároveň odvážit se žít podle vlastních pravidel nejspíš toužíme všichni. Sepsala jsem si svoje vlastní čtyři dohody (plus jednu bonusovou), kterým věřím a vedu podle nich svůj život.
Ráda se o ně teď podělím s vámi. Možná v nich najdete inspiraci pro život nebo (a to bude ještě lépe) si sestavíte svůj vlastní seznam pravidel nebo chcete-li morálních zásad, které vám budou pomáhat žít jednodušší, radostnější, svobodnější a šťastnější život.
Uzavřela jsem sama se sebou následující dohody:
1. Buď citlivá. Vždycky!
Nikdo nevidíme do příběhů druhých lidí. Nevíme, jak velkou bolest prožili, čím vším prošli, mezi čím se museli rozhodovat ani jak těžké to pro ně bylo. Naučila jsem se nesoudit lidi a nehodnotit, proč to či ono udělali nebo neudělali. Od toho já tady nejsem a vůbec mi to nepřísluší.
Každý bojuje bitvy, o kterých my nic nevíme. Budu citlivá. Vždycky!
2. Nikdy nepřestaň věřit na šťastné konce
Tuhle jednoduchou větu mi kdysi řekl jeden hodně blízký člověk, když jsem procházela osobním peklem při nejhorších okamžicích mého života. Tenkrát to pro mě byla prázdná fráze, která mě totálně minula. Až s odstupem času jsem pochopila, jak MOCNÉ kouzlo a síla v té větě je.
Pravda je, že nás může život x krát srazit na kolena, pořádně nás potrápit a my třeba máme pocit, že už nemůžeme dál. Jenže život (naštěstí) není konstanta. Střídají se čtyři roční období, noc a den. A pakliže zažijeme bolest, zcela jistě na nás pak čeká i štěstí. I když jsem tomu dlouho nevěřila, dneska vidím, že čekalo i na mě. Že všechno dobře dopadlo. Nebýt mých životních pádů, nebyla bych tam a taková, kde a jaká jsem. Ať je cesta sebeklikatější, nakonec vždycky všechno dobře dopadne! Pochopila jsem, že šťastně může skončit i to, co nešťastně začalo. Mám sny a vize! A ty žiju, přestože to dlouho vypadalo, že se nikdy nesplní. Nikdy nepřestanu věřit na šťastné konce! Nejen v pohádkách!
3. Vždycky dělej maximum pro to, aby od tebe každý člověk odcházel alespoň o malinko šťastnější a veselejší, než když přicházel
Každý máme své malé a velké starosti. A když už třeba úplně nemám možnost někomu od nich pomoct, můžu ho alespoň podpořit, obejmout, pohladit, rozesmát ho,…Tak to dělám!
4. Naslouchej víc než mluvíš
Není to náhoda, že máme dvě uši a jen jednu pusu. Lidé se dost často diví, jak je možné, že z nich toho tolik vytáhnu a oni o mně moc neví. Moje zásada je: Nic z nikoho netahám, ale dávám prostor a buduju důvěru, aby se mohl sám svěřit. Lidi pak sami poznají, co mi říct chtějí a dost často se mi začnou svěřovat i úplně cizí osoby. Pro mě je DŮVĚRA základ i vrchol jakéhokoli vztahu. To, co slyším (mnohdy i za slovy) se nikdy nedostane za hranice mého pouta s druhým člověkem.
Neříkám lidem, co mají dělat a nedávám rady, když je po mně nikdo nechce. Lidé občas mívají pocit, že musí druhým organizovat nebo přinejmenším pomáhat řešit jejich život. A já si myslím, že většinou lidem stačí, když je někdo vyslechne a podpoří. Pak vidí, že to dokážou zvládnout (sami). A pokud ne, stačí říct. Já to USLYŠÍM a pomůžu i jinak, když je to v mých silách!
5. Udržuj si radost, lásku a pokoru k životu
!!!
Díky těmto jednoduchým radám jsem mnohem klidnější. Jsou mým kompasem na cestě životem a podporou v komunikaci s druhými i se mnou samotnou.
A vy? Máte také nějaká pravidla, která vám usnadňují život?
